Naše drahé polovičky..... - stránka 2

Přidat příspěvek
veka
veka

16. 12. 2009, 14:06

Roxanko, ty jsi teda ale pěkná slepice :)))

Odpovědět
Roxana
Roxana

16. 12. 2009, 13:19

Ale jo, je to fajn, jen se musí sejít partička padnuvších si lidí. Pak přijde jeden narušitel a je po všem! Znám to už mockrát.

Pak si uděláme v diskuzích pořádek, když o rýži, tak o rýži, když a chlapech tak chlapech, ne aby to bylo  "manžel na zázvoru s rýží a oblohou"...

Odpovědět
tepito
tepito

16. 12. 2009, 11:27

Tak -dočteno,ale je to fuška,když píšete čím dál delší příspěvky. Je to už pomalu na romány.Jen tak dál.

Odpovědět
Maja
Maja

15. 12. 2009, 22:06

Jejda to je ale informací, musím si je v klidu přečíst až zítra ráno už mě totiž  to naše "pubertální zlatíčko" vyhazuje od počítače jen co sem si dosedla.

Odpovědět
Roxana
Roxana

15. 12. 2009, 20:12

Omlouvá Tě pouze to, že někdy chaoticky píšu.

Mám dvě (kolik manžel to nevím), syn 27 a dcera 25. To třetí je přítel dcery - spolužák z Vyšší odborné.

Jenže jak se to tak všechno začalo komplikovat, mám k  němu málem blíž než k vlastnímu synovi, pak vidím syna a málem mi pukne srdce, kam jsem to došla.

Ten Tom - přítel dcery, má zase mámu, co se rozvedla, protože táta si začal s její nejlepší kamarádkou, to je co???, Tom to špatně nese, proto se mi taky hodně svěřuje, všichni koukají co spolu pořád máme, hodiny někde sedět...tohle spolu máme a navíc jeho máma začala pít..

Odpovědět
Chybějící obrázek
Angel 666

15. 12. 2009, 19:54

Roxano, já se v tom nějak ztrácím, prosím Tě, kolik máš vlastně dětí? Já jsem myslela, že dceru a syna?

Cituji:

Tedy Angel, co tohleto bylo?!! Požaduji veřejnou omluvu!!!

My se před rokem přistěhovali z Prahy, já pekla dětem když byly malé v týdnu, sobotu i neděli až to bylo protivné, protože ty na to byly jak zjednaní, pak už vymýšleli...Jeden čas jsem třeba celý týden dokonce musela dělat k večeři palačinky, ne proto, že nic jiného neumím, ale když jsem řekla, "proboha, to už je budete mít potřetí!" - dali se do breku...

Na vánoce jsem běžně pekla kolem 20ti druhů cukroví, nosila ho do práce, jak jsem stíhala - o mi vysvětlete, to jsem do toho ještě v zimé šila bundy a oteplovačky dětem!

Pravda je, že snadnější jsem to měla o krémy, to nejedl z nás čtyř ani jeden. Mamka na to  byla dobrá,ale pak to vyhazovala, protože to fakt nikomu nejelo a že uměla!

No ale měla jsem kolegyně, že říkaly -  mně napeče mamka, tchýně - (tu já neměla), no my nepečeme, nikdo to nejí. To je pravda.

Jinak ale co byly holky v baráku, tak to bylo asi napůl, jedna to neuměla a odmítla se to učit, ani moc nevařila. Druhá nepekla z toho důvodu že syn a manžel, co bylo sladké, toho se nedotkli, zato masa měli spotřebu. Inu...

Mně to tenkrát i bavilo. A všechno v ruce, mít ty vymoženosti co jsou dnes, jak vaření, pečení, šití, tak jsem se vyřádila, jenže dneska mne to nebaví a na pletení nevidím a je to, ani to nikdo nechce.

Vnoučat se beztoho nedočkám a ani nijak po tom netoužím, navíc - jak já se těšila, jak jim budu péci, vařit, šít, jo to jsem nevěděla co přijde.

No, ale aspoň mám dobrý pocit z toho, že jsem své děti o nic neošidila, ty se těšily od léta, pomáhali a pak loupili na lodžii, to bylo nejhezčí z celých vánoc.

No nakonec skromná poznámka pod čarou....jsme z manželem oba původem jako většina pražáků z vesnice...

A co se týče nápadníků či nápadnic, tos mne ranila podruhé, ani jeden se v Praze nechytil. Oba mají sice Pražáky, ale přistěhované....jako takové ani náhodou!

 

Odpovědět
Chybějící obrázek
Angel 666

15. 12. 2009, 19:49

Jo, jen ještě malá poznámka, Rox,- oba ti "naši" ženiši se v Praze narodili a nikdy z ní zatím nevystrčili nos :o)

Odpovědět
Chybějící obrázek
Angel 666

15. 12. 2009, 19:46

Roxanko, no tak, o tobě bych přece nikdy nepochybovala!!!! o). To byl spíš takový obecný povzdech na pražské poměry. Mladší dcera studuje střední školu v Praze- Gastro!!! obor- kuchař s maturitou. A nebudeš mi věřit, když si v prvním ročníku začala nosit ke svačině domácí housky, kaiserky nebo rohlíky, nějakou buchtičku nebo domácí perník, tak byla středem zájmu. Snad jediný spolužák ve třídě neznal domácí pečivo. Já tomu taky nechtěla věřit, u nás odjakživa vaření a pečení bylo přirozeností. Dneska je to takové, že se spolužáci těší, až zase přiveze nějaké přebytky z domova, několika kamarádkám jsem už pekla muffinky k narozeninám a před měsícem jsem Jirkovi (to je ten přítel mé dcery) pekla k narozeninám dort, poprvé v životě ochutnal domácí.

Tím nechci říct, že je to stejné všude, jen se mi zdá, že všichni pořád víc někam pospíchají na úkor toho, že jejich děti se futrují jen tím, co v rychlosti šoupnou někde v hypermarketu do košíku.

Cituji:

Tedy Angel, co tohleto bylo?!! Požaduji veřejnou omluvu!!!

My se před rokem přistěhovali z Prahy, já pekla dětem když byly malé v týdnu, sobotu i neděli až to bylo protivné, protože ty na to byly jak zjednaní, pak už vymýšleli...Jeden čas jsem třeba celý týden dokonce musela dělat k večeři palačinky, ne proto, že nic jiného neumím, ale když jsem řekla, "proboha, to už je budete mít potřetí!" - dali se do breku...

Na vánoce jsem běžně pekla kolem 20ti druhů cukroví, nosila ho do práce, jak jsem stíhala - o mi vysvětlete, to jsem do toho ještě v zimé šila bundy a oteplovačky dětem!

Pravda je, že snadnější jsem to měla o krémy, to nejedl z nás čtyř ani jeden. Mamka na to  byla dobrá,ale pak to vyhazovala, protože to fakt nikomu nejelo a že uměla!

No ale měla jsem kolegyně, že říkaly -  mně napeče mamka, tchýně - (tu já neměla), no my nepečeme, nikdo to nejí. To je pravda.

Jinak ale co byly holky v baráku, tak to bylo asi napůl, jedna to neuměla a odmítla se to učit, ani moc nevařila. Druhá nepekla z toho důvodu že syn a manžel, co bylo sladké, toho se nedotkli, zato masa měli spotřebu. Inu...

Mně to tenkrát i bavilo. A všechno v ruce, mít ty vymoženosti co jsou dnes, jak vaření, pečení, šití, tak jsem se vyřádila, jenže dneska mne to nebaví a na pletení nevidím a je to, ani to nikdo nechce.

Vnoučat se beztoho nedočkám a ani nijak po tom netoužím, navíc - jak já se těšila, jak jim budu péci, vařit, šít, jo to jsem nevěděla co přijde.

No, ale aspoň mám dobrý pocit z toho, že jsem své děti o nic neošidila, ty se těšily od léta, pomáhali a pak loupili na lodžii, to bylo nejhezčí z celých vánoc.

No nakonec skromná poznámka pod čarou....jsme z manželem oba původem jako většina pražáků z vesnice...

A co se týče nápadníků či nápadnic, tos mne ranila podruhé, ani jeden se v Praze nechytil. Oba mají sice Pražáky, ale přistěhované....jako takové ani náhodou!

 

Odpovědět
Roxana
Roxana

15. 12. 2009, 19:29

Majo, ruku na srdce, oni si naši taky jeden čas užili...mám to zpět, inu ale tak už to v životě chodí. Holka se chová normálně - ke mně tedy, ale já mám odstup ač jsem hééééérečka, tohle nejde a nejde....a vím, že kluk se od ní nehne a vím že to nikdy nebyla pravá láska! prostě, s prominutím kus masa! Měl strach, že bude sám, pak měl málem komplexy, já div neomdlela, proboha proč? Jediný důvod neznám!

Ona je hysterka a když by se s ní rozešel, chtěla páchat sebevraždu a on už si nějak zvykl, je úplně jiný, není už srandista jako býval, byl celý já, kdepak teď, proto si rozumím s tím druhým, ale bolí to moc a to neznáte podrobnosti.

Jen když jsme sami dva, tak je to ON. Jsou věci, keré nemohu a nebudu ovlivňovat, jsou to mé děti až do smrti a mají svůj život, já už zodpovědnost nenesu.

Asi už z toho začíná trochu vykukovat, že jsem jógínka a nejvíc se poznávám v budhismu.

Odpovědět
Roxana
Roxana

15. 12. 2009, 19:19

Tedy Angel, co tohleto bylo?!! Požaduji veřejnou omluvu!!!

My se před rokem přistěhovali z Prahy, já pekla dětem když byly malé v týdnu, sobotu i neděli až to bylo protivné, protože ty na to byly jak zjednaní, pak už vymýšleli...Jeden čas jsem třeba celý týden dokonce musela dělat k večeři palačinky, ne proto, že nic jiného neumím, ale když jsem řekla, "proboha, to už je budete mít potřetí!" - dali se do breku...

Na vánoce jsem běžně pekla kolem 20ti druhů cukroví, nosila ho do práce, jak jsem stíhala - o mi vysvětlete, to jsem do toho ještě v zimé šila bundy a oteplovačky dětem!

Pravda je, že snadnější jsem to měla o krémy, to nejedl z nás čtyř ani jeden. Mamka na to  byla dobrá,ale pak to vyhazovala, protože to fakt nikomu nejelo a že uměla!

No ale měla jsem kolegyně, že říkaly -  mně napeče mamka, tchýně - (tu já neměla), no my nepečeme, nikdo to nejí. To je pravda.

Jinak ale co byly holky v baráku, tak to bylo asi napůl, jedna to neuměla a odmítla se to učit, ani moc nevařila. Druhá nepekla z toho důvodu že syn a manžel, co bylo sladké, toho se nedotkli, zato masa měli spotřebu. Inu...

Mně to tenkrát i bavilo. A všechno v ruce, mít ty vymoženosti co jsou dnes, jak vaření, pečení, šití, tak jsem se vyřádila, jenže dneska mne to nebaví a na pletení nevidím a je to, ani to nikdo nechce.

Vnoučat se beztoho nedočkám a ani nijak po tom netoužím, navíc - jak já se těšila, jak jim budu péci, vařit, šít, jo to jsem nevěděla co přijde.

No, ale aspoň mám dobrý pocit z toho, že jsem své děti o nic neošidila, ty se těšily od léta, pomáhali a pak loupili na lodžii, to bylo nejhezčí z celých vánoc.

No nakonec skromná poznámka pod čarou....jsme z manželem oba původem jako většina pražáků z vesnice...

A co se týče nápadníků či nápadnic, tos mne ranila podruhé, ani jeden se v Praze nechytil. Oba mají sice Pražáky, ale přistěhované....jako takové ani náhodou!

Odpovědět
Chybějící obrázek
Angel 666

15. 12. 2009, 17:10

Majo, obě moje holky mají přítele z Prahy a víš na co jsme je "utáhly"- na jídlo!!! Já platím za něco mimořádného tím, že vařím a peču, ani jeden to z domova nezná. U nich je něco nezvyklého, když vařím bramborové knedlíky z brambor a ne z pytlíku, o pečení ani nemluvím. Nevím, čím to je, že by ti pražáci nevařili a nepekli, všechno se koupí? Nebo jsem opravdu v dnešní době nenormální, když nevařím instantní polévky, ale poctivé, domácí a peču i doma chleba a pečivo? Já jsem tedy od začátku neměla problém, jsou to oba hodní kluci, starší dceři bude v lednu 24, s přítelem už je čtvrtý rok a zatím s ním nebyly žádné problémy nebo neshody, ta mladší chodí se svým spolužákem ze školy taky už skoro rok, on žije jen s babičkou a snad právě proto si mě oblíbil a já jeho hned od začátku, letošní Vánoce nás jeho babička pozvala na návštěvu, abychom se taky seznámili, tak z toho mám trému. Takže z tohohle pohledu se zdá, že je to zatím u nás přímo idylka, dofám, že to tak vydrží :o))) Ale na našeho svérázného tatínka si taky museli pánové zvykat pomaloučku, nemysli si, stydím se za něj, ale kdybych se rozkrájela, tak ho prostě nenaučím, že před návštěvou- jakoukoliv se nechodí po bytě ve slipech, to si kluci museli zvyknout. Já jsem s tím za 25 let manželství nic nesvedla. Prostě příjde domů a šup do slipů, ať je tam zrovna kdo chce :o(.  A neutekli kvůli tomu- to taky o něčem svědčí :o)

Cituji:

Holky já sonudji jak to vypadá jinde v rodinách, protože až přijde nějaký nápadních do naší bláznivé rodiny tak asi vezme nohy na ramena a uteče, nebo se bude muset přizpůsobit jinak to nevidím. Manžel má svůj specifický humor na který je třeba si zvyknout (do dneška  si moje mamka na tento druh komunikace nezvykla), já prý jenom křičím  a syn je dosti živý. Moje dcera si o nás myslí, že nejsme normální a patříme zavřít někam do ústavu, o tom kdo by ji živil už nepřemýšlí. Takže už se těším na konfrontaci s nějakým jejím nápadníkem, zatím u nás byly jen její kamarádky a ty to v pohodě přežily, ale co to udělá s chlapcem to vážně netuším o:)  

 

Odpovědět
tepito
tepito

15. 12. 2009, 15:12

Bojuji ze všech sil,ale nevím,zda náhodou neprohrávám.je to fuška.

Odpovědět
Maja
Maja

15. 12. 2009, 14:43

Jo jo asi v tom něco bude, protože já si taky všechno pamatuji a naše slečna dcera si myslí pravý opak, doma říká jen to co jí hodí a to podstatné prý mi taky sděluje, jen si prý nic nepamatuji. Ale já vím že to není pravda, bohužel je to tvrzení proti tvrzení a  za blbce sem většinou jenom já, protože se mě nikdo doma nezastane. No nemáme to my holky s těma našima drahouškama jednoduchý, ale život je boj a my přece umíme bojovat, nebo snad ne?

Cituji:

Majo, co já bych dala za to kdyby od našich dětí partneři naopak utekli. Mladou jsem měla do jisté doby ráda, než jsem prokoukla a poznala pravdu, je mi zle ještě dnes, kompro mám v mobilu taky ještě teď.

Nebudu se šířit, ale jak jsem číslo, tak asi  nezapomínám...no a toho kluka mám šíleně ráda, že vlastní děti žárlí, jenže...vím, že to nemá budoucnost  a je mi to moc líto....

 

Odpovědět
Roxana
Roxana

15. 12. 2009, 14:12

A neboj se, když uteče, dobře tak, nestál za to, normální to vydrží a zapadne, jinak to nevidím zase já. Nejsm enějakcí vzdálení příbuzní, nějakm i to něco připomíná...ale prohlašuji, že se na stará kolena kvůli nikomu měnit nebudu, ani svůj humor  a zvyky!

Natož nějakým mláďatům, já v jejich věku taky vydržela ledacos, my jsme holt byli jiní.

Cituji:

Holky já sonudji jak to vypadá jinde v rodinách, protože až přijde nějaký nápadních do naší bláznivé rodiny tak asi vezme nohy na ramena a uteče, nebo se bude muset přizpůsobit jinak to nevidím. Manžel má svůj specifický humor na který je třeba si zvyknout (do dneška  si moje mamka na tento druh komunikace nezvykla), já prý jenom křičím  a syn je dosti živý. Moje dcera si o nás myslí, že nejsme normální a patříme zavřít někam do ústavu, o tom kdo by ji živil už nepřemýšlí. Takže už se těším na konfrontaci s nějakým jejím nápadníkem, zatím u nás byly jen její kamarádky a ty to v pohodě přežily, ale co to udělá s chlapcem to vážně netuším o:)

Odpovědět
Roxana
Roxana

15. 12. 2009, 14:09

Majo, co já bych dala za to kdyby od našich dětí partneři naopak utekli. Mladou jsem měla do jisté doby ráda, než jsem prokoukla a poznala pravdu, je mi zle ještě dnes, kompro mám v mobilu taky ještě teď.

Nebudu se šířit, ale jak jsem číslo, tak asi  nezapomínám...no a toho kluka mám šíleně ráda, že vlastní děti žárlí, jenže...vím, že to nemá budoucnost  a je mi to moc líto....

Odpovědět
veka
veka

15. 12. 2009, 12:25

Taková normální rodinka

 

Cituji:

Holky já sonudji jak to vypadá jinde v rodinách, protože až přijde nějaký nápadních do naší bláznivé rodiny tak asi vezme nohy na ramena a uteče, nebo se bude muset přizpůsobit jinak to nevidím. Manžel má svůj specifický humor na který je třeba si zvyknout (do dneška  si moje mamka na tento druh komunikace nezvykla), já prý jenom křičím  a syn je dosti živý. Moje dcera si o nás myslí, že nejsme normální a patříme zavřít někam do ústavu, o tom kdo by ji živil už nepřemýšlí. Takže už se těším na konfrontaci s nějakým jejím nápadníkem, zatím u nás byly jen její kamarádky a ty to v pohodě přežily, ale co to udělá s chlapcem to vážně netuším o:)  

 

Odpovědět
Maja
Maja

15. 12. 2009, 12:17

Omluvám se za překlepy v textu níže, je to tak malé, že mi ani brýle nestačí zachytit chyby a pak uložím zprávu a je vymalováno, ještě jednou sory za chybičky, příště si zkusím nasadit ještě jedný brýle "cha cha cha" 

Cituji:

Holky já sonudji jak to vypadá jinde v rodinách, protože až přijde nějaký nápadních do naší bláznivé rodiny tak asi vezme nohy na ramena a uteče, nebo se bude muset přizpůsobit jinak to nevidím. Manžel má svůj specifický humor na který je třeba si zvyknout (do dneška  si moje mamka na tento druh komunikace nezvykla), já prý jenom křičím  a syn je dosti živý. Moje dcera si o nás myslí, že nejsme normální a patříme zavřít někam do ústavu, o tom kdo by ji živil už nepřemýšlí. Takže už se těším na konfrontaci s nějakým jejím nápadníkem, zatím u nás byly jen její kamarádky a ty to v pohodě přežily, ale co to udělá s chlapcem to vážně netuším o:)  

 

Odpovědět
Maja
Maja

15. 12. 2009, 12:10

Holky já sonudji jak to vypadá jinde v rodinách, protože až přijde nějaký nápadních do naší bláznivé rodiny tak asi vezme nohy na ramena a uteče, nebo se bude muset přizpůsobit jinak to nevidím. Manžel má svůj specifický humor na který je třeba si zvyknout (do dneška  si moje mamka na tento druh komunikace nezvykla), já prý jenom křičím  a syn je dosti živý. Moje dcera si o nás myslí, že nejsme normální a patříme zavřít někam do ústavu, o tom kdo by ji živil už nepřemýšlí. Takže už se těším na konfrontaci s nějakým jejím nápadníkem, zatím u nás byly jen její kamarádky a ty to v pohodě přežily, ale co to udělá s chlapcem to vážně netuším o:)  

Odpovědět
Roxana
Roxana

15. 12. 2009, 09:56

Jeho blbost. Ať si najde nějaké škarohlídy, copak by asi říkal na naši rodinku, no spíš tak na mne....to by totiž asi nepřežil ani tu návštěvu, dej pokoj něco takovýho do rodiny, musí se kluk otrkat nebo to dneska bude mít v životě těžké. To já s přítelem mé dcery jsem taková kamarádka, že dcera žárlí! Máme oba dost svérázný humor a tak si buď notujeme nebo jsme v sobě (ale opravdové hádky to ne, proboha, spíš škádlení). Taky na mne dlouho koukal a moc se neprojevoval, teď rozvázal až moc a tuhle se pořád omlouval, až to bylo protivné, že je na mne drzý a ať se nezlobím a já se vůbec nezlobila, nevím, kde na to přišel, tak jsme si hodinku zase vysvětlovali, že se jedn na druhého nezlobíme, že děláme blbosti. Zbytek rodiny jen kroutil hlavou.

Cituji:

Majo,už ani nevím,kde jsem to popisovala.Šlo o to,že nápadník je taková křehká,nasmělá bytost a naše rodinka je "taková normální"se vším všudy(počet lidí i zvířat je nadměrný).K tomu všemu se pořád něčemu smějeme,na což on evidentně není zvyklý.Byl z nás pěkně vykulený a dceři pak osamotě prozradil,že jsme hodně veselí a víc to nekomentoval.Už je to asi 14 dní ,už nepřijel.

Odpovědět
tepito
tepito

14. 12. 2009, 20:18

Majo,už ani nevím,kde jsem to popisovala.Šlo o to,že nápadník je taková křehká,nasmělá bytost a naše rodinka je "taková normální"se vším všudy(počet lidí i zvířat je nadměrný).K tomu všemu se pořád něčemu smějeme,na což on evidentně není zvyklý.Byl z nás pěkně vykulený a dceři pak osamotě prozradil,že jsme hodně veselí a víc to nekomentoval.Už je to asi 14 dní ,už nepřijel.

Odpovědět
Ajaja
Ajaja

14. 12. 2009, 18:01

Tak na tohle zpravidla odpovídám: ale to nádobí máme přece v SJM... zatím to vždy zabralo.

Cituji:

Manžel mé kamarádky ji dokázal vytočit (jinak velmi klidnou ženu) větou po obědě:

 

"TAK JSEM TI UMYL NÁDOBÍ"....

 

Odpovědět
Maja
Maja

14. 12. 2009, 15:29

Tepito, máte s holkama dost dobré téma, mě by strašně zajímala tvá historka s odháněním dceřiného nápadníka, potřebovala bych nějaké tipy a rady jak na to o:) Nebo už tato historka proběhla v nějakém jiném tématu? Začínám se v tom nějak ztrácet.

Cituji:

 

Cituji:

No, koukám, jak jde o žrádlo, všude stejně.

Jen se směj, smích je zdravější jak léky. Já to vím sama, bývala jsem uchechtaná a co se nějak nemohu smát (nevím jak to), ovšem někdy jsou výjimky....není mi nijak dobře, jsem unavená, otrávená...a vím že to souvisí!

Určitě něco na tom smíchu bude-má matka,dle vyprávění babičky,bývala hrozně veselá ženská,já ji ale pamatuji jako ustaranou a nevrlou,se spoustou chorob.Za to s babičkou jsme se nasmáli a ta tu s námi byla v pohodě do 84 let.Snažím se,aby u nás bylo pokud možno veselo i přes různé karamboly-viz.odrazení dceřinýho nápadníka.

 

Odpovědět
Roxana
Roxana

14. 12. 2009, 15:09

Jsou!

Můj táta a je mu 80, nevložil do úst jakoukoliv drůbež, nebudete tomu věřit. Neexistovalo nic, co by ho donutilo a nikdo neví proč.

Jsou staří a občas jim teď navařím, když tam jedeme. Tuhle mi kamarádka poradila pajšl z kuřecích žaludku a srdíček, koukala jsem divně, neznala jsem to. Ale udělala. Ona to mixuje, já to nadrobno pokrájela a přidala okurku.

A drze odvezla k rodičům a neřekla z čeho to je. Prvně nedůvěřivě koukal, pak si dal a 2x přidal, že něco tak dobrého už dlouho nejedl....jak my  se nasmáli doma.....

Cituji:

No nejsou na zabití!!!!

Můj muž mi vyčítá úplně vše.Jednou jsem si uvařila omáčku,co dělala moje babička, z kuřecích žaludků.To on  nejí,tak měl připraveno rizoto.Přišel domů a jak je jeho zvykem,začel šmejdit,co je dobrého k obědu.Říkám mu,že hned dostane rizoto a on se začal zlobit,proč mi máme tak dobrou omáčku a on jen obyč rizoto.Nenechal si vysvětlit,že to je kaltoun,který přeci nesnáší a snědl ho.Od té doby,když řeknu,že bude k obědu kaltoun,tak zase prská,to že on nejí.

Odpovědět
Chybějící obrázek
Angel 666

14. 12. 2009, 11:53

Tak tuhle památnou větu slýchám taky, nic není platné, že se pokaždé (no, ono to zas tak často není, aby myl nádobí) ohradím. Příště to pronese zase. Ještě taky, já ráno nesnídám, jen piju kávu, ale pokaždé, když manžel v sobotu ráno dojde pro pečivo, nezapomene říct :"tady jsem Ti koupil rohlíky", pak spokojeně zasedne k snídani a všechny je spořádá :o)))

Cituji:

Manžel mé kamarádky ji dokázal vytočit (jinak velmi klidnou ženu) větou po obědě:

 

"TAK JSEM TI UMYL NÁDOBÍ"....

 

Odpovědět
tepito
tepito

14. 12. 2009, 11:50

No nejsou na zabití!!!!

Můj muž mi vyčítá úplně vše.Jednou jsem si uvařila omáčku,co dělala moje babička, z kuřecích žaludků.To on  nejí,tak měl připraveno rizoto.Přišel domů a jak je jeho zvykem,začel šmejdit,co je dobrého k obědu.Říkám mu,že hned dostane rizoto a on se začal zlobit,proč mi máme tak dobrou omáčku a on jen obyč rizoto.Nenechal si vysvětlit,že to je kaltoun,který přeci nesnáší a snědl ho.Od té doby,když řeknu,že bude k obědu kaltoun,tak zase prská,to že on nejí.

Odpovědět