Naše drahé polovičky..... - stránka 3

Přidat příspěvek
Roxana
Roxana

14. 12. 2009, 11:31

Manžel mé kamarádky ji dokázal vytočit (jinak velmi klidnou ženu) větou po obědě:

 

"TAK JSEM TI UMYL NÁDOBÍ"....

Odpovědět
veka
veka

14. 12. 2009, 10:47

Tak to je super. Je to prostě typický chlap. Za všechno můžeme my.

Cituji:

Já nevím, máte taky doma mužskýho, kterej by zaboha nepřiznal, že je něco jeho vina, nebo je ten můj vyjímka?

Náš tatínek už to vybrousil do mtakové podoby, že když jsme si v létě konečně pořídili novou digitální televizi a k ní i lepší anténu, tak ji instalovali na střechu, ale pak to ještě nějak zlobilo a manžel dostal vztek, že musí znova lézt nahoru. Jak tak vzteky dupal po střeše, tak pod ním rupla jedna taška, tak se k nám naklonil dolů a zavrčel :"Tak, teď nám poteče do bytu a bude to VAŠE vina!"

Ale jinak je zlatej :o))).... někdy.

 

Odpovědět
Chybějící obrázek
Angel 666

14. 12. 2009, 10:40

Já nevím, máte taky doma mužskýho, kterej by zaboha nepřiznal, že je něco jeho vina, nebo je ten můj vyjímka?

Náš tatínek už to vybrousil do mtakové podoby, že když jsme si v létě konečně pořídili novou digitální televizi a k ní i lepší anténu, tak ji instalovali na střechu, ale pak to ještě nějak zlobilo a manžel dostal vztek, že musí znova lézt nahoru. Jak tak vzteky dupal po střeše, tak pod ním rupla jedna taška, tak se k nám naklonil dolů a zavrčel :"Tak, teď nám poteče do bytu a bude to VAŠE vina!"

Ale jinak je zlatej :o))).... někdy.

Odpovědět
Chybějící obrázek
Angel 666

14. 12. 2009, 10:32

Jo, holky, já mám taky někdy docela s naším tatínkem povyražení, jen si na něco vzpomenout.... :o)

Odpovědět
tepito
tepito

14. 12. 2009, 10:24

 

Cituji:

Holky už toho nechte. Začíná to být nějaké smutné téma. Raději si povídejte, co Vaše drahé polovičky zase úsměvného vyvedli.

Jejda,toho by bylo,ale jen si honem na něco publikovatelnýho vzpomenout.

 

Odpovědět
veka
veka

14. 12. 2009, 10:16

Holky už toho nechte. Začíná to být nějaké smutné téma. Raději si povídejte, co Vaše drahé polovičky zase úsměvného vyvedli.

Odpovědět
tepito
tepito

14. 12. 2009, 10:06

Mě se to nějak zhouplo po ztrátě práce , smrti matky a sestřenky,vše se seběhlo během půl roku.

Odpovědět
Roxana
Roxana

13. 12. 2009, 18:31

A dobře si zaděláváš na depresi....sakra, kam se poděl ten spontánní smích, kdy jsem se smála pořád a všemu?

No a teď vezmi, při smrti bratra jsem se nechala pasovat na cynika, neuronila jsem slzu. Blok. Nešlo to, nespala jsem, zírala tupě do tmy, dělala vše jako stroj, vše zvládla, nehroutila jsem se, ale pláč ne a ne a ne.

Pak přeletí moucha, sedne si o kus dál než jsem si myslela a brečím hodinu.

No, mám kamaráda psychiatra, naštěstí, až bude jó zle...

Jinak obecně jsem vyhlášená za srandistu, číslo (a taky někdy jsem), na netu ani nemluvím, tam se vyblbnu, no ale jak draze platím chvilku srandy a proč?

Cituji:

Máš pravdu,jakse člověk musí do smíchu nutit,tak se něco nedobrého děje.Vidím to u sebe,občas mě rozhodí hormony a bulím kvůli každý blbosti,ale protože jsem "tvrďák",tak se maskuju a ten smích tahám až někde z paty.Naštěstí to jsou vyjímečné výpadky,srandu miluju.

Odpovědět
tepito
tepito

13. 12. 2009, 16:55

Máš pravdu,jakse člověk musí do smíchu nutit,tak se něco nedobrého děje.Vidím to u sebe,občas mě rozhodí hormony a bulím kvůli každý blbosti,ale protože jsem "tvrďák",tak se maskuju a ten smích tahám až někde z paty.Naštěstí to jsou vyjímečné výpadky,srandu miluju.

Odpovědět
Roxana
Roxana

13. 12. 2009, 09:54

Tepito je to tak. Já jsem byla vyhlášené číslo, teď se dokážu na povel rozbrečet, ale rozesmát ne. Ale občas mám záchvaty, většinou něco provedu, svěřím se, bavím okolí a už nejsem s volovinama k udržení a je mi najednou dobře.

Nikdy nezapomenu na svého kolegu, bylo mi 24 let, veselá, bezstarostná, ač tedy, jsem byla kvítko.

Seděla jsem v kanceláři s kolegyní, která byla stejně stará s mojí matkou, ale...muže měla okresního děvkaře, dceru též, syna kriminálníka. Jinak taková nóbl rodina, on dělal ředitele OPBH, no tak už to bývá, prostě honorace.

Já tehdy dálkově studovala a měla jsem týden studijního volna. Když jsem s vrátila, ona si povzdechla (nezlobím se na ní a dneska jí naprosto chápu):"Ach jo, a je po klidu, to tas bude mlácení dveřma a smích na celou budovu!".

Rozumím jí, ale tehdy jsem z toho byla zkroušená a řekla jsem mu - " no jo, ale já až nebudu třískat dveřma a nebudu se smát, nebude něco v pořádku".

A ten kolega -MVDr. (tak bláznivé koze jako já asi rozumněl), řekl památnou větu, kterou si dodnes pamatuji.

NIC SI Z TOHO NEDĚLEJTE, ANI NEVÍTE, JAK HLUBOKOU JSTE TEĎ ŘEKLA PRAVDU!"

Odpovědět
tepito
tepito

13. 12. 2009, 05:22

 

Cituji:

No, koukám, jak jde o žrádlo, všude stejně.

Jen se směj, smích je zdravější jak léky. Já to vím sama, bývala jsem uchechtaná a co se nějak nemohu smát (nevím jak to), ovšem někdy jsou výjimky....není mi nijak dobře, jsem unavená, otrávená...a vím že to souvisí!

Určitě něco na tom smíchu bude-má matka,dle vyprávění babičky,bývala hrozně veselá ženská,já ji ale pamatuji jako ustaranou a nevrlou,se spoustou chorob.Za to s babičkou jsme se nasmáli a ta tu s námi byla v pohodě do 84 let.Snažím se,aby u nás bylo pokud možno veselo i přes různé karamboly-viz.odrazení dceřinýho nápadníka.

Odpovědět
Ajaja
Ajaja

12. 12. 2009, 16:27

Na druhou stranu - je to jasný důkaz, že nejlepším ovladačem muže je jídlo... Tak se nedejme a využijme toho....

Odpovědět
Roxana
Roxana

12. 12. 2009, 15:34

No, koukám, jak jde o žrádlo, všude stejně.

Jen se směj, smích je zdravější jak léky. Já to vím sama, bývala jsem uchechtaná a co se nějak nemohu smát (nevím jak to), ovšem někdy jsou výjimky....není mi nijak dobře, jsem unavená, otrávená...a vím že to souvisí!

Odpovědět
tepito
tepito

12. 12. 2009, 14:11

Musím se smát tvému neštěstí,promiň.

Mockrát se mi stalo,že jsem si naaranžovala jídlo na talíř a než jsem si přinesla foťák,tak se na to rodinka vrhla.V nejlepším případě jsem použila zbytky.

Odpovědět
Roxana
Roxana

12. 12. 2009, 12:45

Tak si představte, myslela jsem, že mne trefí.

Jak tak dělám cukroví, našla jsem půlku ořechu, ale tak velikou, nelžu, jak krabička od sirek. Dala jsem ji stranou - já starý "umělecký fotograf", že až budu mít chvilku položím to vedle sebe a vyfotím.

Co čert nechtěl, manžel přišel a než jsem se otočila, ořech mi slupl!

Neříkejte, že ti vaši jsou lepší...kdepak smysl pro krásu, estetiku apod. jak jde o něco k jídlu!

Odpovědět