Jistě anýzové pálenky znáte, patří mezi ně pastis, raki, sambuca nebo ouzo. Anýz bedrník je jednoletá rostlina, jež se po dlouhá léta využívá v potravinářství i v lékařství. Pomáhá při střevních potížích, urychluje trávení, stimuluje tvorbu mateřského mléka a podporuje vykašlávání. Anýz bedrník se ve velkém pěstuje ve středomoří.
Historie anýzovek
Nejstarší je anýzovka vyráběná v arabských zemích a ve východní Indii, tedy arak. Proč právě arak? Překlad tohoto slova znamená v arabštině potit se a je odvozen od kapání při destilaci. Za vynález destilační aparatury vděčíme muslimskému alchymistovi Hayyanovi. Aparatura původně sloužila k destilaci parfémů z květin a k výrobě kosmetiky nazývané kohl. Křesťané zkomolili toto slovo na alkohol.
Arabský arak čili raki
Původní receptura i postup pro výrobu araku se zachoval dodnes, v některých zemích se změnil pouze název na raki. Ve velkém se arak vyrábí i konzumuje v Turecku. K výrobě araku je třeba kvalitních hroznů, které se suší, lisují a poté se nějakou dobu nechají kvasit. Samotná destilace je dvojitá. Anýzem a dalšími druhy koření se pálenka obohacuje až při druhé destilaci. V Turecku vám nabídnou raki ředěnou vodou nebo na ledu. V kombinaci s vodou anýz vytvoří charakteristické mléčné zbarvení.
Proč je ouzo ouzo?
Ouzo je společně s vínem považováno za Řecký národní nápoj. Řekové obohacují anýzovku květy skořicovníku a někdy i kardamonem. Proč se tedy řecká anýzovka jmenuje ouzo? S největší pravděpodobností vznikl název takto. Při pouti zásilky pálenky z Řecka, přes Itálii až do Francie kolem roku 1800, byly bedny s alkoholem označeny jako USO Marsila, což znamenalo pro použití v Marseille. Obchodník, který zásilku obdržel neuměl italsky, proto příště požadoval anýzovku pod názvem USO. Po několika dalších zkomoleninách vznikl název dnešní řecké anýzovky. V Řecku vám podají anýzovou pálenku stejným způsobem jako v Turecku.
Také Italové mají svou pálenku z anýzu
Po tom, co Italové zjistili co vlastně převáží, začali si vyrábět svou vlastní anýzovku obohacenou o černý bez. Pojmenovali ji sambuca, má mnohem sladší chuť díky přídavku černého bezu. Sambuctu vám nepodají v ledu ani ředěnou vodou, ale s třemi kávovými zrnky. Rozžvýkaná zrnka kávy zvýrazňují anýzovou chuť. Sambuca se také přidává do kávy místo cukru. Další možnost je, že se sambucta zapálí, přiklopí se druhou sklenicí, pálenka se vypije slámkou a pak se vtáhnou výpary z druhé sklenice. Aroma destilátu se tak prý lépe vychutná.
Ani Francouzi nejsou bez anýzovky
Ve Francii si získala anýzovka svou oblibu díky zákazu absintu. Psal se rok 1915, když Paul Ricard začal s výrobou anýzovky pod názvem Pastis. Absint obsahoval kromě anýzu a badyánu zakázaný pelyněk, stačilo jej vynechat, snížit obsah alkoholu a anýzovka byla na světe. Ve Francii se pastis pije s pramenitou vodou, chlazený nebo se míchá do kokte
