Roste po celé Evropě jako cizopasník v korunách jehličnatých i listnatých stromů. Je stále zelené a může dosáhnout výšky až osmdesát centimetrů. Spolu se svým hostitelem může přežít klidně přes dvě stě let. Ano, řeč je o jmelí, rostlině, která patří neodmyslitelně k jednomu z nejhezčích svátků vůbec, Vánocům.
Vánoce a jmelí patří jednoznačně k sobě. Mnohem méně se však o něm ví, že se používá například k výrobě léků proti arterioskleróze, jelikož obsahuje látky snižující krevní tlak. O jmelí se rovněž traduje legenda, že z jeho dřeva byl zhotoven kříž, na němž ukřižovali Ježíše Krista. Strom posléze uschl do malých keříků, které zahrnuje lidi dobrem.
Jmelí a bílé bobulky
To, co tvoří jmelí krásným, jsou jeho bobulky srdcovitého tvaru dozrávající právě v prosinci. Díky tomu připadalo již našim předkům kouzelné a zavěšovali si jej do domů na ochranu před čarodějnicemi a zlými duchy.
Češi převzali zvyky od Keltů. Ti věřili, že zavěšené jmelí doma přináší odvahu, lásku a plodnost. Z čehož plyne i dodržování líbacího rituálu, kdy muž směl políbit každou ženu, kterou uviděl procházet pod zavěšeným jmelím. Po každém polibku pak společně utrhli jednu bobulku, dokud nezůstala pouze jedna. S tou se pak nechávalo viset až do dalších Vánoc. Lepivá vlastnost bílých bobulek také podněcovala k víře, že jmelí dokáže spojit dvě osoby a udržet vztah mezi nimi.
Jmelí v moderním světě
Ačkoli zvyk zavěšovat jmelí k lustru či jej dávat do váziček zůstal, ostatní zvyky se rozplynuly. Dnes lidé spíš věří, že jmelí přinese do domu štěstí, když jej ráno na Štědrý den zavěsí hlava rodiny nad sváteční stůl. Nebo, že přinese štěstí tomu, kdo jej dostal darem.
