Čas zavařování je zde. Víte, co všechno můžete použít?

Již naše babičky věděly, jak uchovat na dlouhé zimní měsíce úrodu ze zahrádky. Zavařovaly ji, připravovaly z ní kompoty a marmelády. Tento způsob konzervace mohou využít i ti, kdo nemají zahrádku.
Zavařování je konzervace potravin pomocí tepla. Potravina uzavřená ve sklenici se ohřívá na teplotu kolem 85 °C nebo vyšší ve vodě či v páře. Při vysoké teplotě je ze sklenice vytlačen přebytečný vzduch. Po zchladnutí v ní vznikne podtlak, který drží víčko důkladně utěsněné. Vzniklé vzduchotěsné prostředí uvnitř spolu s vyšší teplotou chrání její obsah před mikroorganismy.
Bez hrnce to nepůjde
Zavařovací hrnec patří k základním pomůckám zavařování. Je vybaven teploměrem, což umožňuje sledovat teplotu během zavařování. U elektrického zavařovacího hrnce to není třeba. Zabudovaný termostat zajišťuje stálou teplotu po celou dobu zavařování.
Zavařovat lze i v klasickém hrnci, hlídání teploty je však kvůli chybějícímu teploměru obtížné. Navíc hrozí, že se sklenice navzájem dotknou a následně prasknou. Je proto doporučováno vyložit hrnec utěrkou.
Na výběru sklenic záleží
Úsporné zavařování záleží nejen na výběru velikosti sklenic. Neméně důležitý je jejich tvar a objem. Hranaté a tvarově různorodé sklenice zaberou více místa. To neplatí o oválných typech, jejichž tvar je přizpůsoben tvaru hrnce. Sklenice by měly mít také stejný objem, tím se ušetří prostor uvnitř hrnce. Samozřejmostí je stejná výška sklenic. Jinak by nebylo možné dodržet u všech sklenic stejnou hladinu vody i rozložení tepla.
Na trhu jsou k dostání dva typy víček. Ke sklenicím s drážkami k zašroubování patří klasická šroubovací víčka, u těch ostatních se používají tzv. omnia víčka. Pro jejich použití je nutné si přikoupit zavařovací hlavu, která slouží k jejich pevnému přichycení ke sklenicím.
Cena se liší podle rozměrů víčka, velikosti balení i podle obchodu. Za sadu deseti klasických šroubovacích víček zaplatíte kolem 100 Kč. Sadu dvaceti omnia víček lze pořídit za 50 Kč.
K zavařování se hodí mnohé druhy zeleniny, ovoce i hub. Vždy však musí být čerstvé a kvalitní. Zavařují se rajčata, papriky, okurky, červená řepa, květák, celer, mrkev, cukety, kedlubny, fazolky, hrášek, pórek. Zavařovat (sterilovat) lze i zelí, to kysané (kvašené) je však mnohem zdravější. Ovoce se zavařuje ve formě kompotu nebo se z něho připravují marmelády. Na přípravu kompotu se používají zejména jablka, hrušky, borůvky, broskve, meruňky, jahody, třešně, višně a dýně.
Jak zavařovat
Nejprve sklenice i víčka umyjeme, následně je vyvaříme a necháme okapat. Ovoce, zeleninu i houby očistíme, nakrájíme. Vložíme je do sklenice, přičemž 0,5 cm až 2 cm od okraje necháme volné místo, a zalijeme je nálevem tak, až jsou potopené. Sklenice zavíčkujeme a vyskládáme na dno hrnce.
Při zavařování v páře je voda pouze pod sklenicemi, při zavařování ve vodě sahá do čtvrtiny až poloviny jejich výšky. Teplota nálevu ve sklenici by měla být zhruba stejná jako teplota vody v hrnci. Hrnec přiklopíme poklicí a vodu rychle uvedeme do varu. Teplota i doba zavařování se liší podle druhu zavařovaných surovin.
Po ukončení zavařování sklenice vyskládáme na podložku, která nesmí být studená, jinak by praskly. Následně zcela dotáhneme víčka u sklenic se šroubovacím uzávěrem. Po zchlazení sklenice obrátíme dnem vzhůru, tím zjistíme, zda víčka těsní. To lze zjistit také poklepem, dobře utěsněná víčka by měla vydávat dutý zvuk. Sklenice opatříme štítkem s názvem i datem výroby a uložíme je na suché, chladné a temné místo.