A je to tady, můj výlet na kurz pralinek. Tolik jsem se na něj těšila a najednou stojím před dveřmi studia a pojímá mě mírná tréma. V hlavě se mi honí myšlenka, jací budou lidé, se kterými v kurzu budu, půjde mi to? A tak beru za kliku, a jakmile procházím dveřmi, veškerá tréma odpadá.
Vítá mě milý mladý hoch s úsměvem od ucha k uchu a ihned se studiem line velmi příjemná atmosféra. Všichni jsou milí a v dobré náladě. Jde vidět nadšení a chuť se kurzu zúčastnit.
Kuchyňské studio ChefParade je nablýskané a vše promyšlené do posledního detailu. Jsme vybídnutí, abychom si odložili a tak vcházíme do místnosti, kde místo výhledu z oken je úžasná knihovna plná těch nejvybranějších receptů. Nevím, kterou bych ve chvilce volna vzala do ruky dříve.
Jedenáctá hodina odbíjí a tak se jde na věc. Na dvou pultech máme již vše připraveno a tak můžeme začít. Rozdělíme se do dvou skupinek, ve kterých dále pracujeme. V dnešním kurzu se nebude učit temperace čokolády, proto ji máme již připravenou. Trochu jsem si oddychla, jelikož vím, že temperance čokolády je tak trochu alchymie, která vyžaduje trpělivost a přesný postup. Čeká nás tedy jen krásný úkol a to vytvořit tři úžasné krémy a vyrobit malé, lesklé a sametově lahodné bonbonky.
Při přípravě krému se střídáme a povídáme si. Učíme se zpracovat vanilkový lusk a k mému překvapení se dozvídám, že zrníčka lusku se vyhazují. Správně se tedy používá jen lusk. Ten dáme vařit se smetanou a nakonec ji nalijeme na čokoládové pecičky, které máme nachystané ze dvou obrovských pytlů plných čokolády. Směs musíme rychle míchat, a ač se to nezdá, je to pěkná makačka. Do každé směsi přidáváme také med, což se mi jako náhražka cukru velmi líbí. Přiléváme brandy, vymícháme a nakonec směs putuje do chladničky k vychlazení.
A abychom to měli přijednom, uděláme si i druhý krém. Postup je skoro stejný, pouze s tím rozdílem, že do krému přidáváme máslo a místo brandy lijeme Amaretto. Při receptu se mi zdá, že tam patří mnoho alkoholu, ale při ochutnávání je to tak akorát. Průběžně si kontrolujeme, jak postupuje druhá skupina a zjišťujeme, že náš krém se chová jaksi „divně“. Pan Nevtípil, který nás kurzem provází se na ten „zázrak“ musí jít podívat, protože takový krém ještě v životě neviděl. Ale shodneme se na tom, že krému je dost, tak uvidíme, jak to dopadne.
Nakonec se pouštíme do posledního krému, který má opět podobný postup, akorát že ve smetaně povaříme 3-4 kávová zrníčka. Říkám si, tak málo? Ale jakmile se krém uleží, chuť je naprosto vyvážená a naprosto dokonalá. Má přesně to, čemu se říká „ocásek“.
Krémy se chladí a my jdeme na přípravu samotných pralinek. Rozebereme si formy a už se učíme jak formu vylít. Postup provází spousta detailů, které když nedodržíte, pralinky se nepovedou. Naplněnou formu oklepeme o pracovní stůl a následně vylijeme. Ne, nebojte, není to zbytečná práce. Forma se oklepává, aby se vytratily všechny případné bubliny. Jakmile formu vylijeme, tak ji očistíme a dáme do lednice ztuhnout. Mezitím si připravujeme krémy do cukrářských sáčků, a jakmile jsou formy ztuhlé, plníme je krémy. Každý máme jiný krém a učíme se, jak správně formu plnit. Opět dáme vychladit a zahladíme, aby krém netrčel z formy.
Mezi chlazením krému si povídáme, jak jinak než o vaření a vše doprovází velmi příjemná atmosféra, doplňovaná spousty zážitků pana Nevtípila z různých kurzů.
Krémy máme tuhé a tak naposled formičky zalijme čokoládou, zahladíme a opět chladíme. Proces je krapet zdlouhavý, ale pro tu chuť se to rozhodně vyplatí.
A je to tady, finální část, tolik očekávaný okamžik, kterého se všichni bez vyjímky taky trochu bojíme. Postupně bereme své formy a povrch očišťujeme od přebytečné čokolády, nakonec formu otočíme a pořádně s ní bouchneme o pracovní stůl. A už to lítá, pralinky vypadávají a my máme radost jako malí.
Všem se oddychlo, že se nám pralinky povedly a jsou krásné, ochutnáváme, až máme boule za ušima. Své výrobky si skládáme do krabiček, abychom se mohli pochlubit i doma, jak jsme byli šikovní.
A tak se se všemi loučím a pádím na vlak, který mi za chvíli vyjíždí směr domov, s pocitem krásně stráveného dopoledne, plná informací a s krabičkou výrobků, které snad přežijí i cestu v teplém vlaku.
S velkým díky serveru sRecepty i ChefParade
(pro sRecepty napsala naše uživatelka Sonia)
