Že je kmín nepostradatelný v naší kuchyni, je léčivý, oblíbený a dodává pokrmům specifickou chuť, to ví snad každý.
Ale teprve před několika lety, jsem ho začala přidávat i do brambor, které jsem vařila vcelku a neloupané. Když tam tu chuť nechci mít, nemám, stejně je scedím a oloupu.
Jde o zdravotní hledisko, zbavím se Solaninu, přesněji α-solaninu, který je toxický glyko-alkaoid a vyvolává zažívací potíže, ve větší míře vážné zdravotní problémy až smrt. Ale tolik ho zase nekonzumujeme, není se čeho bát.
Proto se tako nekonzumují zelená rajčata, i některá další zelenina v nedozrálém stavu. Nejvíce ho obsahuje bramborová nať, která se naštěstí nepoužívá, je to přirozená obrana rostlin.
Pro kmín je charakteristický vysoký obsah silice, olejů, bílkovin a flavonoidů.
S úspěchem ho lze pěstovat i na zahradě, stačí rozhodit pár semen, dělám to tak i s koprem a už se semení samy. U kmínu je ovšem zapotřebí víc opatrnosti, roste podobná bylina, je i jedovatá. Ale vůní kmínu a její "vůni" pozná i dítě.
Ale nač ho pěstovat doma.
To jen pro zajímavost z " mé bylinkářské praxe".
