A jsou tu zase, zelené a žluté, velké a malé, ale pokaždé se skvělou dužinou. Považujeme je za ovoce, ale tak tomu není. Patří do čeledi tykvovitých a botanici by vám řekli, že jsou to bobule. To ale nic nemění na tom, že melouny v létě milujeme.
Vyznáte se v tom, který je který?
Není to vůbec jednoduché. Ten, který se asi kupuje nejčastěji, tedy červený vodní meloun, má zelenou, někdy žíhanou slupku a červenou dužinu s černými jadérky. Kdysi byl jediným, na kterém jsme si mohli v dětství pochutnat. Ovšem doba se změnila a na trhu melounů najdete daleko víc.
Vodní meloun
Má několik odrůd, kromě mini nebo baby, který se krásně vejde do lednice, můžete koupit bezsemenný, se žlutou dužinou či černý.
Bezsemenný
Je o něco menší než odrůdy se semeny, ale vypadá podobně. Není to tak, že neobsahuje semena žádná, ale jsou nevyvinutá. Bývá o něco sladší než ten klasický a lépe se jí. Při pokojové teplotě vám vydrží až čtyři týdny, ale pokud byl skladován v chladu, i vy ho musíte dát do lednice. A protože to často nevíte, raději ho tam uložte, jistota je jistota.
Žlutý
Bývá také menší a spíš než kulatý je oválný. Dužina je sladká, chutná trochu po broskvích a voní medově. V každém případě počítejte s tím, že se poměrně rychle kazí, při pokojové teplotě vydrží pouze týden a v chladu dva.
Černý
Má tmavě zelenou až černou slupku a pochází z Japonska, je o něco sladší než červený a většinou nemá semena.
Jak poznáte, že je zralý?
Do melounu sice nevidíte a většinou nemůžete ani ochutnat, ale některé fígle, jak poznat dobrý meloun, existují.
Barva slupky vám o zralosti mnoho neřekne, ale slupka by při doteku měla být pevná, tuhá, ale poddajná. Že je zralý, vám napoví bledá nebo máslově žlutá místa ve spodní části. Když na meloun poklepete, měl by mít plný kovový zvuk a při stlačení trochu vrzat.
