Manžel se nedávno přihnal, no on to měsíc už bude, s balíkem Hlívy. Loni jsem ji dostala od přítele dcery a docela rostla, byla venku u smrku.
Tentokrát byla ještě zima a já - proti svým zásadám jsem si z dlouhé chvíle přečetla návod. Kousek... Koukala jsem... jaký jsem znalec!
Žádná ústřičná, leč teplomilná, je jich možná více druhů, postavit do tepla 15-25 stupňů, když začne rašit, dát asi do 18 stupňů, jen občas rosit a ta jede!
No já přečetla tak dvě, tři věty, postavila jsem ji v obýváku, kde jsem usoudila kolem 20 st., a nechala ji svému osudu.
Pak jsem chytla pásový opar a zánět průdušek a můj zájem byl o jiné věci.
Hlíva stále stála na svém místě a nikdo si ji nevšímal. Před dvěma dny se opět přihnal manžel a donesl TOHLE!
Prosím, vlhko my v tom koutě máme, teplo taky, to se jí to rostlo a my nic nevíme! Dnes ji zpracuji, je nejvyšší čas. Musím se ještě podívat, co jsem měla loni, ještě ji mám.
Takže komu se nechce do lesa, tomu srdce zaplesá...
