Tradiční brambory, nebo batáty? My máme jasno

Rostlina, na které rostou, se jmenuje povijnice batátová, zvaná též jedlá. Má mnoho podob a také mnoho jmen. Pokud máme na mysli jen její jedlou hlízu, hovoříme o batátu nebo o sladké bramboře. Její oranžová odrůda se v Severní Americe nazývá jam. Naštěstí vše sjednocuje vědecký název Ipomoea batatas.
Jsou lepší brambory, nebo sladké brambory?
Povijnice batátová patří do obrovského rodu Ipomoea a jedná se o plazivou, vytrvalou a náramně užitečnou rostlinu. Pochází z tropů Ameriky, od Mexika po Ekvádor a Venezuelu, ale jako prastará užitková plodina se pěstuje v tropech a subtropech celého světa. Ročně se na celém světě sklidí až 120 milionů tun těchto hlíz.
Sladké brambory nejsou příbuzné s pravými bramborami (Solanum tuberosum), které do Evropy připutovaly z And v Jižní Americe. Do Evropy batáty kupodivu dorazily asi o sto let dříve a byly více oceňovány, patrně na rozdíl od lilkovitých brambor kvůli absenci jedovatých látek. Nevýhodou je však jejich teplomilnost. Povijnice batátová si libuje při vyšších teplotách a venku bojuje o život už ve chvíli, kdy se rtuť teploměru vydá pod 10 stupňů. V obchodech se u nás běžně prodává a spousta lidí už jí přichází na chuť.
Batáty mají výhodu mnohem větších hlíz – oproti bramborám jsou to giganti. Zároveň jsou obě okopaniny velmi škrobnaté a využívají se v mnoha kulturách jako přílohy. Obě po tepelném zpracování, ať už vařením, nebo pečením. Každá z nich je bohatá na jiné látky. Brambory obsahují mnoho vitaminu C, hlízy povijnic jsou zase plné vitaminu A, jako je tomu třeba u mrkve. A zatímco brambory nelze jíst syrové kvůli alkaloidům, které zasyrova obsahují, batáty jsou alkaloidů prosté a konzumace syrových hlíz je bezpečná. Další otázkou je, kde se vlastně vzala ta příznačná sladká chuť, díky které si batáty vysloužily svou přezdívku? Odpověď je jednoduchá – obsahují velké množství sacharidů.
Ukryté pod zemí
Nejcennější částí povijnice jsou jedlé, chutné a nutričně významné hlízy. Jedná se o ztloustlé kořeny, do kterých si rostlina ukládá svůj škrob. Váha jedné hlízy se pohybuje od spodní půlkilové hranice až do extrémních velikostí, kdy může dosáhnout až pěti kil. Hlízy kultivarů jsou velmi pestré a odlišné, přírodní varianta bývá obvykle na povrchu hnědá, po rozkrojení se ovšem objeví překrásně zbarvený oranžový vnitřek. Dnes existuje více než 400 vyšlechtěných odrůd batátů, které se liší hlavně barvou dužiny. Může být žlutá, bílá, fialová, načervenalá nebo oranžová. Liší se i jejich tvar, slupka, struktura dužiny a intenzita sladké chuti. Hlíza batátu tedy nemusí být příliš pohledná zvenku, kdy se podobá nerudné obří larvě, důležité je ale to, co se skrývá uvnitř.
Batáty jsou často uváděny jako velmi zdravá potravina. Konzumace je dobrou prevencí cukrovky a pomáhá i při budování a udržování dobré imunity.
Pro okrasu
Druhým důvodem, proč pěstovat batáty, je vzhled rostliny. Její listy bývají protáhlé a srdčité. Není ale nic neobvyklého, když se kvůli jevu, který se nazývá heterofylie neboli různolistost, na jedné rostlině objeví několik různých tvarů listů. Nejběžnější přírodní barvou listů je příjemná světle zelená, pod rukama šlechtitelů ale vzešlo již mnoho kultivarů různých odstínů, přes tmavě zelenou až po temnou fialovou. Kdo chce, může na záhoně pěstovat třeba jen melancholicky vyhlížející tmavé povijnice. Je však třeba počítat s tím, že hlízy těchto kultivarů budou dosahovat všelijakých tvarů, barev a velikostí. Taktéž květy vyvedené v bílé a růžové, někdy až do fialova, jsou dalším důkazem toho, o jak fotogenické a elegantní krásce je tu řeč.
Pokud se vám tato sympatická rostlina alespoň trochu zalíbila, zkuste si při příštím nákupu spolu se sáčkem brambor přibrat jednu batátovou hlízu – pečené jsou skvělé. Dobrou chuť.