Deja vu

17759_small

 

Ten hrad jako bych už někdy viděla....
V kterém století já tam bydlela?
Je plný krásy, tajemna a záhady,
já sleduji ho a mění se mi nálady.

Ten západ slunce býval tehdy, dnes,
jako by se na obloze konal ples.
Ne, to není světlic roj,
toť přírodní je krása, boží zdroj.

A potom svítá...po staletí.
A čas tak neúprosně letí,
já vím, až příště narodím se zas,
budu se znovu divit spoustě krás.

To se realita s romantikou snoubí,
na důkaz toho, že i nemožné se skloubí.
Když budem vnímaví a citlivější,
budem mít lásku, krásu i v životě zdejším.

přidejte na:
Roxana

03. 01. 2010

Fotogalerie


Další články

Přidat komentář
slunina
Jéé, to je moc hezkéé.

slunina 06. 01. 2010, 17:25

Roxana
Jsi hodná, děkuji! To je dneska asi první slušné slovo co slyším :-))))

Roxana 06. 01. 2010, 20:35

slunina
Občas se to člověku tak nahromadí, že ho pak musí překvapit a potěšit někdo cizí. :-)

slunina 07. 01. 2010, 09:20

Roxana
Teď jsi tedy řekla kus hluboké pravdy! On to zpravidla je někdo neznámý....dík!

Roxana 07. 01. 2010, 17:52

slunina
Rádo se stalo.

slunina 08. 01. 2010, 09:20

tepito
Přidávám se-máš básnický střevo!

tepito 20. 02. 2010, 06:57