Historka s kocourem

Před lety jsme našli na sídlišti malé koťátko.Pro svou barvu srsti ho děti pokřtily na Mourka,ale to se neuchytilo.Svou povahou nám spíš připomínal moudrého ,důstojného pana profesora v důchodu a tak i přes své mládí byl oslovován Dědku.Byl opravdu nesmírně chytrý ,naučil se i otvírat si sám ledničku.Né,že by trpěl hlady,ale jen aby nám ukázal,kdo je doma pánem.Většinou jsme jeho autoritu uznávali,jen jednou zašel příliš daleko...Ležela jsem s chřipkou a rodina si žádala oběd.Manžel se obětoval a s pomocí mích rad, pokřikovaných z ložnice, se pustil do vaření.Připravil si na linku maso,které důkladně okořenil,paprikou nešetřil.Nerozuměl jednomu mému pokynu a šel se přeptat do ložnice na detaily.Když se vrátil do kuchyně,zjistil,že celý velký kus masa zmizel.Šel po paprikové stopě,která se táhla přes celou kuchyň až do obýváku a pokračovala po našem krásném, dva dny starém béžovém koberci až pod gauč.A to už muž řval:Ty ...!Já tě zabiju!...Mezitím milý Dědek vyklidil pole a běžel se schovat na nejbezpečnější místo-pod mou postel.Manžel s kusem masa v ruce pobíhal po pětipokojovém bytě a řval nepublikovatelné výrazy a výhružky.Když se unavil,fláknul maso do dřezu a šel drbat koberec.PS:v tomto příběhu nedošlo k žádnému ublížení na zdraví zvířete.