Hodování na hradě od středověku

Stravování v bohatších kruzích záleželo vždy na úrovni společenské vrstvy, ale vždy bylo usilováno o co možná nejpompéznější a nejslavnostnější vzhled servírovaného jídla a pití na nejdražším nádobí.  Jídlo bylo připravováno velmi rafinovaně a hlavní ozdobou stolu se stalo tzv. jídlo na podívání. Měnily se různé druhy masa. Bez zvěřiny by se například v 16. stol. nekonala žádná lepší hostina. Na bohatých stolech se podávalo několik různých chodů, jejichž počet se pohyboval od 30-100 a doba stolování se prodloužila na 3-4 hodiny. U panského stolu se už tehdy museli stolovníci řídit určitými společenskými pravidly.

• Nehádej se a nešeptej a ubrus vždy čistý měj. Nos si do něj neutírej a okolo sebe neplivej.
• Sůl si nabírej jen nožem a nikdy nespi na stole.
• Zpívej málo, ale raději nikdy.
• Dej si také pozor na mastný nůž a nikdy ho neolizuj!
• Během jídla se nevrtej mezi zuby a neškrábej se moc po těle.
• Jestli máš ještě pokrm vústech, pohár k nim nepřikládej!

Známy jsou ale také ponaučení o tom, že se nemají opírat ruce o stůl, nebo že není nejvhodnější se opírat o stěnu nebo si v míse vybírat ten nejlepší kousek. Už tehdy se nesmělo mlaskat, říhat, olizovat lžíci nebo pít bez toho, aby si strávník předtím otřel ústa, neboť to svědčilo o nízkých mravech.

Nejstarším kuchyňským nářadím je bronzový, kamenný nebo železný nůž.  Základ ovšem tvořily naběračky na vodu a polévku, vidlice na nabírání masa (ne na jídlo). Vidličky, jak je známe dnes, se začaly používat ve vznešených kruzích k jedení až v 16. století, ale ani tam to nebylo samozřejmostí.  Často se u jídla používali bílé rukavice a jedlo se elegantně jen třemi prsty. Po jídle se omývaly ruce v umyvadlech, která se nosila okolo stolu a voda byla na ruce nalévána. Ve 14. století se začaly používat talíře.  Předtím se jedlo ze společných mís nebo se maso podávalo na krajících chleba. Nejstarší talíře byly ploché nebo mírně prohloubené, vyrobené ze dřeva (od 16. století potom z keramiky). Pro slavnostní chvíle se ale používali stříbrné talíře, jimž byla věnována velká péče.

Šlechta si potrpěla na ubrusy, prostírání a ručníky, bohatě zdobené kořenky a solničky. Důležité byly také mísy, konvice a velké poháry, ze kterých se nalévalo. Ve středověku se váženým lidem a hostům podávalo víno a jiné pití do vlastních číší, jinak se pilo ze společných pohárů. Kuchyň a jídelna byly na hradech i ve městech odděleny.

Od kuchařů a kuchařek se vyžadovala zvláštní osobní čistota a hygiena v kuchyni. Dobrá kuchařka byla považována za půl zdraví a špatný kuchař za možnou smrt.

Až do 16. století se jedlo dvakrát denně. Obědvalo se v 10 hodin a večeřelo se v 16 či 18 hodin. Pak se oběd posunul na 11h a večeře až na 19 hodin. Důvodem bylo, že nižší vrstvy přidaly ještě jeden ranní chod, snídani, aby měly sílu na práci.