Pečeme a vaříme z jiné než pšeničné mouky

Pšeničná mouka je už léta nejpoužívanější moukou v české kuchyni. Ale v poslední letech se rozšiřuje i používání mouky, kde základem není pšenice, ale jiné obilí, případně i jiné základní suroviny než obilí. Tyto změny vedou postupně nejenom ke změně v dosud používaných receptech, ale i ke změnám ve stravovacích návycích, které směřují ke zdravější výživě.

Obilné mouky a další obilniny

Z mouky, kde základní surovinou jsou obilná zrna, jde především o mouku žitnou, kukuřičnou, ovesnou a pohankovou. K těmto moukám přidáváme ještě mouku špaldovou, ačkoliv se vlastně jedná o mouku pšeničnou.

Žitná mouka

Žitná mouka vymílaná ze žita se od pšeničné rozezná již podle barvy. Není zcela bílá, ale má našedlý nádech. Protože jsme zvyklí na žitný chléb, tak již tato mouka nám voní po chlebu. Žitná mouka se hodí hlavně k přípravě chleba nebo drobnějšího pečiva pečeného z chlebového těsta. Chléb i pečivo pečeme buď pouze ze žitné mouky, většinou se však mísí i s moukou pšeničnou, která zvyšuje objem upečeného těsta. Poměr směsi se již řídí druhy receptů. Ze žitné mouky se kdysi pekly i perníky, ale pro domácí perníčky většinou využíváme běžnou pšeničnou mouku, případně směs se žitnou moukou.

Kukuřičná mouka

Kukuřice se u nás pěstuje především pro krmné účely, částečně i pro produkci zrn do zeleninových směsí. Není základní plodinou a proto ani používání kukuřičné mouky není příliš rozšířeno. Můžeme si ji vyzkoušet do směsí na pečivo a na pečení různých slaných i sladkých placek nebo lívanců. Příliš se nehodí pro těsta na moučníky.

Ovesná mouka

Ovesná mouka se samostatně zřejmě ani neprodává. Nahrazují ji ovesné vločky, které lze využívat do slaných i sladkých moučníků, na vaření kaší, do palačinek, lívanců a nákypů. Pokud potřebujeme jemnější strukturu než vločky, pak je rozemeleme nebo rozmixujeme a používáme je jako ovesnou mouku. Tu pak přidáváme do směsí na chléb nebo pečivo a zahušťujeme s ní polévky nebo omáčky.

Pohanková mouka

Pohanková mouka má poměrně vysoký obsah bílkovin a minerálních látek. Na pečení ji využíváme především do směsí na vlastní domácí pečivo. Jinak z pohankové mouky můžeme připravovat těsta na různé smažené lívanečky nebo palačinky nebo jiné placky a to sladké i slané. Nebo se vrátit k tradici a tak jako kdysi vařit z pohankové mouky především kaše, které můžeme podávat jako samostatná jídla nebo jako přílohy. Z uvařené kaše se také připravují různé zapékané nákypy.

Špaldová mouka

Špaldová mouka je mletá ze staršího a kdysi již pěstovaného druhu pšenice, špaldy, která postupně ustoupila výnosnějším odrůdám. Teď se špaldová mouka vrací na trh a moderní medicína jí připisuje údajné pozitivní účinky na imunitní systém. Prodává se většinou jen v obchodech se zdravou výživou a používáme ji stejně jako mouku pšeničnou.

Luštěninové mouky

K používaným moukám vyráběným z luštěnin patří především mouka sójová a cizrnová.

Sójová mouka

Sójová mouka se vyrábí z pražených sójových bobů. Samostatně se pro pečení příliš nepoužívá. Výjimku mohou tvořit některé diety. Přidává se v omezeném množství do pšeničné mouky a jiných moučných směsí, protože obsahem bílkovin zvyšuje výživnou hodnotu pečiva nebo jiného moučného jídla. S větším množstvím se ale pečivo o něco hůře peče.

Cizrnová mouka

Cizrna je luštěnina, podobná hrachu a podobně také užívaná. V asijských zemích se z cizrny mele mouka, kterou můžeme v receptech objevit pod názvem besan a do orientálních receptů se také používá.

Zdroj: AZ-recepty.cz