Rady pro nováčky v pečení

Pokud se mi sníh nechce našlehat, přidám pár kapek citronové šťávy. Velmi se mi to osvědčilo.

veerac 02. 11. 2009, 21:05

To jsem nezkoušela, dávám špetičku soli. Ale teď jsem normálně zjistila, že nejlíp ušlehám sníh ručním šlehačem, tomu říkám pokrok !!!

Roxana 11. 12. 2009, 12:53

To máš pravdu,že nejlepší sníh je ručně ušlehaný. Mixérem se sníh rozbije, ale mě z toho bolí děsně ruka, tak pořád používám mixér, ale na malé obrátky.(Roxana na email asi napíši mezi vánoci, nějak nestíhám).

veerac 12. 12. 2009, 00:23

V klidu, jako všichni, už ať ty vánoce jsou pryč! Letos mne přímo štvou. Mne z toho šlehače ruka nebolí, on je nějaký dobrý s tím otočíš 5x a je sníh hovový, já nevím jak to, ten před ním taky trval déle, dcera tuhle brblala, že to po ní chci šlehat v ruce a pak se divila. Já zase ty roboty a podobně nerada umývám, tohle vypláchnu a je to.

Roxana 12. 12. 2009, 10:31

Tak to je opravdu nějaký dobrý. Já jej mám asi 30 let, tak by chtěl už vyměnit. Jinak robot šoupnu do myčky a když dělám vánoční cukroví, tak začnu světlým a skončím tmavým. Jde to opravdu. Rychle.

veerac 12. 12. 2009, 15:14

No jo holka - myčka. To je jediný křáp na světě, kdy jsme se s drahou polovicí nikdy nedohodli...Jednou chtěl on, já ne, na co..když jsem myla celý život v ruce, furt vařila a pekla, byly děti..ne! Pak jsem ji chtěla a on že ne,když jsem ji tuhle nechtěla. Tato situace trvala asi 10 let. Nyni bych ji brala až bych brečela a to jsme sami, jen tu malou, už zas to nemám kam dát! Ale když se pak sjedou děti, tak já tu stojím u škopku jak to tvrdé Y! A můry se jdou opalovat, sorry - učit!!!! Jo ten šlehač není zas tak nový, počítám 4 roky, ale pořád ten stejný jak dělali, ale fakt, na něj snad jen koukneš a máš sníh hotový, dcera tomu taky nevěřila.

Roxana 12. 12. 2009, 17:33

Nic si z toho nedělej já k myčce přišla jak slepý k houslí, ale to je na dlouho, ale od té doby co ji mám můj chlap má k ní pořád nějaké výhrady.

veerac 14. 12. 2009, 22:56

A jedna banální rada pro úplné začátečníky: používejte jinou vařečku na slané věci (maso, omáčky, cibule...) a jinou na sladké (krémy, těsta na moučníky...), neboť používáte-li dřevěné, pak dřevo do sebe natáhne chuť...

Ajaja 04. 01. 2010, 21:56

...je to to samé s dřevěným prkénkem.

veerac 05. 01. 2010, 17:52

... a vůbec s jakýmkoliv dřevem.... (i dvounohým ? :-))

Ajaja 05. 01. 2010, 18:44

Není dřevo jako dřevo.

veerac 05. 01. 2010, 18:53

Tak nějak :-)

Ajaja 05. 01. 2010, 19:50

Ajajo, od mé maminky máš 1*, ta řvala - osoba to slušná a tichá, jak tygr, když mne viděla s vařečkou. Mamča hodně dobře pekla a dělala krémy, na to měla "svaté" vařečky, těch ses bála dotknout. No a já si s tím umíchala cibulku... Máti mne s jinou vařečkou honila po kuchyni. Chápu ji, jen lituji, že mi nějakou nenatáhla, při takové příležitosti, mohla jsem se vyvarovat třeba nějakých chyb v životě.

Roxana 05. 01. 2010, 20:36

Maminky budiž pochváleny... :-)

Ajaja 05. 01. 2010, 20:50

Tak to já na všechno musela přijít sama. Moje maminka mě u plotny strašně nerada viděla. Hlavně, když jsem spálila nedělní oběd - řízky.

veerac 06. 01. 2010, 19:22

Když u nás vařil tatínek, tak to já naopak k plotně musela - takové to zamíchej to, podej mi to, dojdi pro to, umej to.... :-)

Ajaja 06. 01. 2010, 19:40

Tatínek nevařil a maminka tvrdila, že po mně nastane vždy pohroma.

veerac 06. 01. 2010, 19:51

Jj, život je těžkej. ALe to neva, hlavně když tohle proroctví mamince nevyšlo :-)

Ajaja 06. 01. 2010, 20:29

Jo a já - jsa zvyklá z domova, zase mi vadilo, že se manžel motá v kuchyni a umí vařit, On musel - nouze ho domutila. Vaří líp než já,ale ten binec...

Roxana 07. 01. 2010, 11:25

To já jsem zase moc ráda, že vaří, hlavně takové jídla co mi moc nebaví a také umí vykostitit kuře, to já vůbec neovládám. Jen ten nepořádek. Nechápu, proč muži nadělají tolik nádobího.

veerac 07. 01. 2010, 12:52

No, já už si zvykla a on se s nepořádkem trochu "umravnil". Ale holky mi záviděly a já se vztekala...

Roxana 07. 01. 2010, 14:05

Tak nepořádek je pro ně typický. Proto jsem s tatínkem vždy musela vařit, aby se stíhalo průběžně odmývat a ten binec likvidovat. Jestli ono to nesouvisí s tím, že muži neumí dvě věci najednou...:-)

Ajaja 08. 01. 2010, 17:43

Chápu, že jsi se vztekala, pokud tě to v kuchyni tolik baví. To u nás je to tak, zase co se týká řízení vozidla. Oba rádi řídíme.

veerac 08. 01. 2010, 19:06

Ne jenom muži neumějí dvě věci najednou. To já mám kolikrát rozdělaných více věcí a pak to podle toho vypadá. A to nemluvím o tom, že jsem schopna si odmýt nádobí, které v zápětí potřebuji.

veerac 08. 01. 2010, 19:17

Jsme halt holky šikovný :-)

Ajaja 08. 01. 2010, 19:32

Veerac, no baví, jak kdy..ale jemu se nedostávalo hrnců, opravdu to odmývat, to máte pravdu a zpočátku manželství jsem po jeho vaření myla celou kuchyň a nejlíp by bylo vymalovat, ta se pak nediv. Jo když ženská když musí vařit denně, tak si dá pozor, aby nedělala zbytečnou práci, když vaříš jednou za onoho času, tak to přežiješ.

Roxana 08. 01. 2010, 22:53

A ono je to s nimi tak i profesně, když pracují jako kuchaři - bez pomocných kuchařů ani ránu (i když je jasné, že na ten provoz jeden člověk na vše nestačí)...

Ajaja 09. 01. 2010, 08:35

A jó, to pak toho "poskoka" dělám u nás já, páč pomocníky nemáme...

Roxana 09. 01. 2010, 11:01

No já si to musím zastat všechno sama. Mně neporadí ani s tím, co by se ev. mělo vařit. Už jsem si zvykla, už se neptám, už jen servíruji...

Ajaja 09. 01. 2010, 14:15

Ježišmarjá, říkám, je to výchovou z domova, ale co já bych kdysi dala za to, kdyby se manžel kuchyni obloukem vyhnul, teď jsme asi na nějakém kompromisu. Domluvíme se co se bude vařit, kdo bude vařit a hlavně ten druhý neleze pod pokličky. To bych vzala koště a... No a když potřebuje ten "kuchař" s něčím pomoci, oškrábat brambory, tak si druhého zavolá, já nejvíc volám, ba řvu, když mám něco dochutit! No funguje to skvěle...

Roxana 09. 01. 2010, 15:08

No mně už se manželova maminka mockrát omluvila za nedokonalou výchovu :-) :-) Už jsem si zvykla, už chci mít u toho klid a tak mi vyhovuje, když "nezavazí"

Ajaja 09. 01. 2010, 16:58

Jak si to kdo zařídil, takové to má.

veerac 09. 01. 2010, 19:36

Omluvu od tchýně jsem ještě nezažila, ale jednou uznala, že jsem měla pravdu a to jsem myslela, že z toho půjdu do kolen.

veerac 09. 01. 2010, 19:40

Takového uznání že se Ti dostalo? Tak to máš vyhráno, ne?

Roxana 09. 01. 2010, 19:57

Jo - však taky manželovi při každé příležitosti říkám, že já mám lepší tchýni než on :-) Fakt, ona je celá léta na mé straně a je pravda, že se vždy snažila maximálně zůstat neutrální.

Ajaja 09. 01. 2010, 20:04

Tak to mluv o štěstí. Já tchýni nikdy neměla. Moje matka si manžela oblíbila rozhodně víc než mne, není divu, poslední roky jsem byla divoch a ona má nějak kluky raději odjakživ. No a když mne máma naštve, tak jí říkám "tchýně":-)))

Roxana 09. 01. 2010, 20:17

Dobře děláš, doufám, že to zabere

Ajaja 09. 01. 2010, 20:59

Když je to jednou za 33 let, tak si nemyslím, že bych měla vyhráno.

veerac 10. 01. 2010, 18:03

Roxano, když jsi byla divoch, tak nevím kde je ...., že má raději kluky. Ty většinou bývají od přírody divoši. Tak proto by tě měla mít raději.

veerac 10. 01. 2010, 18:06

Moje tchýně neni s manželem ani se mnou, ale sama se sebou.

veerac 10. 01. 2010, 18:11

Veerac, to je krásná definice tchyně!! Ještě jsem nic podobného neslyšela. Pokud jsi na to přišla sama, tak si to nech patentovat, vynalezla jsi právě krátkou výstižnou definici- unikátní! No co se předešlého příspěvku týče, matinka se tak asi narodila. Ona měla kluky radši jak holky ještě než jsem se narodila a nechci být zlá, tak to tak neberte, já mám pocit, že kdyby měla prvně kluka, tak jsem nebyla. S mým synem a následně dcerou to bylo to samé. A teď ji má ráda, to je holce 26 let. Mně to bylo nějak šumák, že preferovala bratra, neubližovala mi, starala se o mne vzorně, nebylo co řešit. Když bylo třeba, natloukla jsem mu já. Když bratr umřel, měla jsem docela strach co bude, na druhou stranu jsem očekávala sblížení, byla jsem rozumná dospělá, úspěšná ženská. Pwd leda! Až teď se mírní..ale já vím a jsem toho názoru že jsme lidi, musí se odpouštět, vytváří to těle bloky, následně nemoci, všechno vím, všechno znám, největší kapacity v Praze mám za kamarády, ale mám blok, který nejde odstranit, jako bych se zasekla. Udělám vše co potřebuje, pomáháme hodně, ale cit...není. To nejde se donutit. A jak jsem byla jako dítě laxní k tomu, že jsem "druhá", tak jsem se pak začala "zviditelňovat" a zdařile. Pak jsem dala pokoj, bylo to prostě volání o pomoc "tady jsem, tak si mne taky všimněte!" Proto jsem se sem nikdy nechtěla vrátit, ale karma - osud je potvora. Jenže blok, který v sobě mám se nepodařilo nikomu odstranit. Možná je to tím, že o tom dost vím a je se mnou těžká práce. Jak já jsem kolikrát záviděla holkám kamarádský vztah s matkou...s dcerou ho tedy mám. Moje máma je prostě chladná jak mramor. Nikdy mne neuhodila, ani nepohladila.

Roxana 10. 01. 2010, 19:18

Roxana,tvůj ...na mě hodně zapůsobil. Nevím, co na to říct, snad příště až budu mít víc času. Jen, že máme dost společného a mně také zemřel bratr, ale nedávno.

veerac 11. 01. 2010, 21:13

Veerac, neber si to tak, nějak jsem se rozpovídala..já to beru jako životní realitu, jsem hodně namířená na východní filozofie, jen bych se chtěla z toho bludného kruhu dostat, jinak to fakt beru jak to je! Není mi nic líto, jen vím, že na nápravu všeho zbývá stále méně času a řešení nikde. Bratr zemřel v r. 2001, měli jsme krásný vztah, asi pro, že jsem ho jako dítě "vychovávala" za maminku a každou chvíli jsme se rvali jako koně. V pubertě (jeho, jsem o 3,5 roku starší) se vše změnilo a měli jsme se moc rádi. Jeho smrt mne pořádně vzala, ale až po letech mne to mrzí ještě víc, bolí to jinak a nesnáším slovo "jedináček", protože jsem se jím asi stala.

Roxana 11. 01. 2010, 22:13

To já nemohu říct, já jen tak nezůstanu jedináček doufám, pocházím ze 6 sourozenců.

veerac 12. 01. 2010, 20:24

A zase shoda, manžel má 5 sester, tak tam si to vynahradím! Máme hodně společného! Taky ze šesti dětí, hm sestry, jedna je Věra, sakra nejste vy sourozenci?:D))))

Roxana 12. 01. 2010, 20:41

To opravdu nejsme, my jsme sestry jen 2 a ostatní kluci.

veerac 12. 01. 2010, 20:45

Aha, tak tady se 13 let čekalo na pokračovatele rodu, ale povedl se!

Roxana 12. 01. 2010, 21:46

Blok v těle - a co rodinné konstelace ? Já na to sice nevěřím, ale kolegyně jedna moje ano a prý jí to pomohlo....

Ajaja 13. 01. 2010, 18:13

Doufám, že myslíš nějaké "rodinné sezení", to bych to vyřešila, dohadovat se s osmdesátiletýma starouškama. Máma špatně slyší a táta je hned zuřivej, to tak snad nechat na Silvestra do televize. Holka, kdybys věděla, čím vším já prošla, ono mne to začalo zajímat, tak nestačí tyhle stránky ani mně! Ne ne, prostě vycházíme normálně, já si své poznámky a nelibost nechám pro sebe a je klid, někdo mít rozum musí, ono to někdy jde, někdy ne, jsou už staří.

Roxana 13. 01. 2010, 20:37

To je pravda a co se nevyřídilo hned, má se nechat být. Vracet staré rány nemá cenu.

veerac 13. 01. 2010, 21:20

Roxana, nechtěla by jsi mi poslat tu fotku na e-mai? Tady jsi na ní docela málo vidět.

veerac 13. 01. 2010, 21:21

Jéžiši, to nee, já nebudu usilovat někomu o duševní zdraví! Tohle úúúúplně stačí!

Roxana 13. 01. 2010, 21:29

Tak když nechceš k vůli sobě, tak mi ji pošly k vůli pejskovi. Taky jsem jednoho kdysi měla.

veerac 13. 01. 2010, 21:42

Aha, tak to je jezevčík přítelkyně mého syna asi 6 let - Tobiáš. Ale já nevím , zda ji větší mám, mně se tehdy stal průšvih s tím harddiskem a tak sbírám fotky po všech čertech ony jsou malé...a zvětšit to není ono, to je děs.

Roxana 13. 01. 2010, 22:36

dívala ses na profil?

Roxana 13. 01. 2010, 22:37

Právě jsem se podívala, ale máš tam víc koček. Ty zrovna nemusím. Mám raději psy.

veerac 14. 01. 2010, 20:44

Protože fotky toho neřáda nemohu najít! Až je najdu, pošlu.

Roxana 14. 01. 2010, 22:49

Rodinné konstelace to by mělo být nějako "psychosezení", kdy účastníci přebírají role osob v dané rodině a mělo by to vést k odstranění bloků v minulu, k oproštění se od "viny"... Nevím, jak bych to lépe popsala. Možná by se našly adekvátní informace na webu, např. <a href="http://www.rodinne-konstelace.cz/">http://www.rodinne-konstelace.cz/</a>.....

Ajaja 15. 01. 2010, 17:45

Ajajo, já jsem v tomto oboru v Praze pracovala ve spolupráci s Psychiatrickou léčebnou Bohnice a Fokusem - tam jsem měla nastoupit po mateřské, jenže kvůli dětem to nešlo, bylo to hrozně daleko. No a s bývalým ředitelem PL Bohnice dr. Bašným, který nyni má poradnu na Proseku, ale jen individuální a dostat s k němu není jen tak, se velmi dobře znám. Davida jsem už tolik neznala, spíš od vidění, on špatně slyší a nepřišla jsem s ním moc do styku. Jinak tam znám hodně lékařů a sester, psychologů, terapeutů laických i profesionálních. Psychologii za ta dlouhá léta mám div ne v malíčku, přečtené kdeco a myslíš, že s takovým člověkem se ještě dá pracovat, když ví, co přesně teď přijde, navíc jsem na tohle asi nadaná, umím pěkně o.. oklamávat, ani nechci. Prostě se ke mně nikdo nedostane, asi nechci, tak to nechám tak, mně to nijak v životě nevadí a fobii z vody, na tu se rovnou mohu vykašlat. Psychické následky žádné nemám, není z čeho, psychologické testy na 1, vždyť mne vzali i k policii, ovládám hypnózu, jo těžké by to se mnou asi bylo, no a v životě mi vadí spousta věcí, tohle je už tak jak to je a nechci nic měnit. Stejně cítím, že něco ještě v tomto směru sama sobě dlužím, něco přijde. Ještě jsem neumřela...

Roxana 15. 01. 2010, 20:10

Tedy já jen zírám na jaké téma jste až došly.

veerac 16. 01. 2010, 00:27

veerac - nu což, chvíli jsme vařili pro tělo, teď zase pro duši... :-) Roxana - jak jsem uvedla, já na to stejnsě nevěřím, já jen že kolegyni to pomohlo. Myslím si, že tohle jsou spíše metody pro lidi, kteří mají problém samy se sebou, kteří jsou svým způsobem submisivní a ke spokojenému životu potřebují, aby je někdo vedl, aby za ně rozhodoval.... O psychologii a o psychiatrii také něco vím, takže dovedu pochopit, že někdo pro svůj problém potřebuje pomoc - aspoň takovou, že mu jiný než on sám problém pojmenuje. Ale to není Tvůj případ, že ?Mám ráda lidi,k kteří ví, "která bije" a nic si nezastírají.

Ajaja 16. 01. 2010, 07:38

Obého jest třeba, vařit pro tělo i duši. Proboha, teď jsem tady asi udělala ze sebe těžce duševně chorou osobu, všichni se mi radši vyhnou a lékaři neví jak mi pomoci....Prvně jsem se strašně lekla, ale pak rozesmála, no tak doma jsem sama, a za blázna už jsem.. Prohlašuji místopřísežně,že nejsem ani týrané ani zneužívané, oni nijak odstrčené dítě. Že hodně holek neumí najít ten správný vztah s matkou, těch já znám!!!!!! A že já ho mám doma s dcerou, i když mne občas kamsi pošle, leč slušně, to já jsem horší, to jsem jen ráda, stejně tak, jako že se matka teď nějak změnila k lepšímu, což se mi nelíbí, protože tohle udělal můj děda a..ne, prostě je to lepší. Jelikož jsem pracovala externě pro PL Bohnice a Fokus, znám leckterého lékaře a jsme v kontaktu méně, ale stále. Studovala jsem 2 roky zdravku a pak kurzy psychologie apod. Takže abyste si mne nepletli s pacienty, prosím! Sice bílý plášŕ jsem neměla, ale přece jenom. Ale neodpustím si, hranice je tak křehká, že nikdy nevíte co se může stát...

Roxana 16. 01. 2010, 12:42

Tak, tak. Někdy si říkám, zda ti za zdmi PL nejsou normálnější, než někteří mimo tyto zdi.

Ajaja 16. 01. 2010, 18:14

Třetí...během dvou dnů... Miláčkové, tentokrát si autorství vzít nenechám, to já jsem první řekla, že normální lidi museli schovat do blázinců, před cvokama co lítají svobodně venku! O vím o tom své, to mi věřte.

Roxana 16. 01. 2010, 18:44

... už 3O let tam mám vyhlédnutou klec... :-) :-)

Ajaja 16. 01. 2010, 20:14

Teda vy máte téma úplně do jiné rubriky.

veerac 16. 01. 2010, 20:31

Tak my se zkusíme polepšit... I když na druhou stranu - dnes se učíš péci, zítra už může být vše jinak... :-)

Ajaja 16. 01. 2010, 21:04

Všechno se vším souvisí, špatná skladba stravy může vést i takovýmto následkům!

Roxana 17. 01. 2010, 00:49

... a dobrá skladba taky, když se přežene...

Ajaja 17. 01. 2010, 08:09

Čím jsem starší, tím více zjišťuji, že vlastně nic nevím, umřu hloupá, snad jsem se i chytřejší narodila. Pořád a pořád nové věci, já mám hlavu ani moc extra a ne comp.

Roxana 17. 01. 2010, 16:28

Hloupá klidně, ale s plným bříškem samých dobrých věcí.

Ajaja 17. 01. 2010, 17:37

To je jasný, že člověk se učí celý život a děti pak pokračují. Je to tak holt zařízený a takovéma věcma bych si hlavu nelámala. To přenechte koňovi ten ji má větší.

veerac 17. 01. 2010, 19:44

Já mám také spoustu receptů a kdybych je chtěla všechny vyzkoušet, tak bych tu musela být aspoň 200 let a stejně pořád přibývají, tak co? Pokračují děti ve zkoušení. Vůbec nad něčim takovém nepřemýšlím. Jsou důležitější věci.

veerac 17. 01. 2010, 19:47

Také jsem si řekla, že synkovi věnem dám své vyzkoušené receptíky a ve druhém díle ty zajímavé, leč zatím nevyzkoušené.... Doufám, že to přežije a že mě nevydědí... :-))

Ajaja 17. 01. 2010, 20:01

Ne, člověk nemůže umět a znát všechno, to by pak nebyl člověk a co tady???? Nejdůležitější je udělat si žebříček hodnot v životě i koníčcích, vybrat to nejdůležitější na co stačím a baví mne a to dělat naplno. Od všeho trochu a jet až na doraz - na to jsem dojela. Chtěla jsem toho moc stihnout a...zhroutila jsem se.

Roxana 17. 01. 2010, 20:03

Kdyby člověk všechno znal, co by mu zbylo ? O čem by ještě mohl snít ? A žít bez snů se prostě nedá.

Ajaja 17. 01. 2010, 20:28

No právě a proto jsme tady. Člověk nadává, ale to by byla nuda.

Roxana 17. 01. 2010, 22:09

Já jsem také zdědila po mamince recepty a jednou je zdědí moje dcera. Tak to prostě chodí.

veerac 18. 01. 2010, 19:13

A je to tak krásné a správné.

Roxana 18. 01. 2010, 19:21

Jen je občas těžké sehnat suroviny a také množství dříve dělali jiné než dnes a pokud je napsaný sáček, tak je to problém.

veerac 18. 01. 2010, 19:24

S těmi surovinami - vzpomenu na to, když otevřu semo tamo kuchařku "Sandtnerku" ještě z první republiky. To je někdy dešifrováního....

Ajaja 18. 01. 2010, 21:44

Mě někdy stačí, když je to psané slovenky a už někdy nevím, co to je.

veerac 19. 01. 2010, 13:02

Opékání jitrniček, jelítek. Na pánvičku dám menší množství oleje a jitrničku tak na 10 místech propíchám špendlíkem. Jitrničky zaručeně neprasknou.

Eva 11. 12. 2010, 10:39

....a přesto, že je propíchám, tak se mi stalo, že mi praskly. Asi záleží na surovině a nebo na teplotě při opékání.

veerac 15. 12. 2010, 21:24

Ono je to poplatné kvalitě jitrničky či jelítka... Co jsem vypozorovala, tak u domácích se mi to skoro nestalo, u kupovaných relativně často

Ajaja 16. 12. 2010, 06:10

To je docela možné. Domácí jsou domácí a nedají se srovnat s kupovanými.

veerac 16. 12. 2010, 21:17

Jen to čtu a už mám na jednu chuť :-))

Ajaja 18. 12. 2010, 07:01

Také bych si dala jitrničku. Jelítka nemusím.

veerac 25. 12. 2010, 20:47

No to jsme na tom sejně...

Ajaja 26. 12. 2010, 10:40

Domácí tlačenka také neni k zahození. Hlavně jakou dělá můj strejda. Říkáme jí šunkotlačenka.

veerac 26. 12. 2010, 17:21