Nedávno jsme vás informovali o knižní novince "Škoda nevařit" od nakladatelství Smart Press a dnešním dnem vám přinášíme zajímavý rozhovor s Martinem Škodou, mladým autorem dané kuchařky...
1. Pamatuješ si na první jídlo, které jsi uvařil? Co to bylo a kolik ti bylo let?
"Začal jsem vařit, když mi bylo devět let. Jaký to byl den ale nevím, asi jsem nečekal, že se mě na toto datum teď budou všichni ptát. No a první jídlo, které jsem uvařil? Dort z pudingu s lentilkami. Dokonce jsem si ho i vyfotil! Je to tedy spíš můj první zdokumentovaný výtvor."
2. Říkal jsi, že tě už v 9 letech inspiroval pořad Jamieho Olivera. Co tě na něm tehdy tak uchvátilo?
"To je pravda. Byl to asi první okamžik, kdy mě gastronomie nějak zaujala. Mladý, energií nabitý sympaťák za plotnou, který lidem ukazoval, že vaření je hlavně o zábavě a o radosti z vaření."
3. Pomáhal jsi odmalička mamince v kuchyni?
"Jestli je tím myšleno od úplně útlého věku, tak to určitě ne. Mojí jedinou činností bylo lámání plastových vařeček ve školce holkám, které si tam hrály v kuchyňkách. Moje nadšení pro jídlo a vaření samotné se začalo projevovat až s postupem času. Pamatuju si třeba na jedno léto (ještě předtím, než jsem zjistil, kdo je Jamie Oliver), když jsme byli s rodinou u moře v Chorvatsku a já si tam skoro každý den chodil k jednomu týpkovi kupovat takovou plněnou housku s grilovaným masem, to bylo šíleně dobrý. Dokonce jsem z toho byl tak nadšenej, že jsem si pak stavěl gril z větví a griloval na něm kameny."
4. Mnozí tě označují právě za českého Jamieho; co máte společného a jaký je naopak mezi vámi rozdíl?
"Rozhodně tím největším rozdílem je to, že on je profík s mnohaletou zkušeností a já jsem 17letý hošík, který sice už o vaření něco málo ví, ale ani zdaleka ne tolik jako on. Jamie cestuje po celém světě, získává informace o jednotlivých kuchyních přímo od tamějších obyvatel a setkává se s úplnou špičkou v oboru. Já sice už měl také možnost podívat se na spoustu míst a seznámit se se zajímavými lidmi, ale ten rozdíl je tam opravdu hodně znatelný. Jamie toho už také hodně dokázal – jeho kampaně, různé pořady a aktivity jsou podle mě velkým přínosem! Spousta lidí mluví o tom, jak je něco špatně, jak jsme obézní, nemocní, špatně jíme a neradi si připravujeme poctivé domácí jídlo, ale nic proto, aby se to změnilo, na rozdíl od Jamieho, nedělají. Jamie je pro mě inspirací také svým přístupem k vaření – rustikální styl, přirozenost a nápaditost jeho jídel mě prostě baví. No a právě asi to pojetí přípravy jídla spojené s pohodou v kuchyni je to, co mě a Jamieho nejvíce spojuje."
5. Není tak úplně obvyklé, aby 17letý kluk (tehdy ti bylo ještě 16) napsal kuchařku. Proč ses rozhodl svoje recepty a myšlenky dát na papír?
"V tomto věku se většina lidí zaměřuje na úplně jiné věci, kterým se samozřejmě věnuju i já, jelikož mimo vaření mám spoustu dalších aktivit. Ale zpátky ke kuchařce. Ten nápad se zrodil někdy ke konci roku 2010. Již dlouhou dobu si totiž uvědomuju, že spousta věcí týkajících se gastronomie v Česku funguje dost špatně, a s aktuální situací nejsem spokojen ani teď. Nepatřím ale k těm, co jen vše kritizují a nedělají nic pro zlepšení. Chtěl jsem tedy aspoň nějakým způsobem trochu přispět k tomu, aby se něco změnilo, a ukázat svým vrstevníkům, že na tom, udělat si fajn jídlo, není nic složitého. I já jsem dříve někdy chodil do fast foodu, kupoval polotovary a cpal do jídla chemická dochucovadla. Rozhodl jsem se to však změnit a myslím, že se mi to docela povedlo. Chci tedy ostatní přesvědčit, že když jsem to dokázal já, oni to zvládnou taky, a proto jsem napsal tuhle kuchařku."
6. Škoda nevařit Kuchařka plná hudby je úplně jiná než ostatní knihy. Jak ji vnímáš ty?
"Vnímám ji jako knihu, kterou jsem se snažil udělat nejlíp, jak jen dokážu. Jako knihu, které jsem věnoval spoustu bezesných nocí, několik měsíců každodenní práce a svých myšlenek. Snažil jsem se vytvořit kuchařku, která mladé zaujme, která se nebude podobat žádné jiné české kuchařce, která jim gastronomii představí očima jejich vrstevníka a podle které si všichni dokážou v pohodě uvařit. Jelikož u nás žádná podobná kniha zatím nevyšla, neměl jsem srovnání, a většinu věcí jsem musel proto domyslet sám. Celý proces přípravy pro mě byla jedna obrovská zkušenost, protože jsem mohl pracovat s naprostou špičkou od těch nejlepších grafiků až po profesionály z nakladatelství. Doufám, že tahle práce měla nějaký smysl a třeba se opravdu i něco k lepšímu posune."
7. Grafickou úpravu knihy tvořilo duo renomovaných grafiků. Jak ses k nim dostal a v čem spočívá ta výjimečnost?
"Chtěl jsem, aby byla moje kuchařka odlišná opravdu po všech stránkách a tvořila jeden kompaktní celek. Právě grafická stránka totiž tvoří jeden ze základů každé knihy a čtenáře ovlivňuje minimálně nastejno jako obsah samotný. Hledal jsem tedy někoho, kdo běžně kuchařky netvoří, někoho, u koho budu mít jistotu, že výsledek bude stát za to. No a to se mi povedlo díky tátovi, přes kterého jsem se dostal ke grafickým designérům Robertu Jansovi a Petru Bosákovi, a okamžitě jsem věděl, že tohle je ta správná adresa. Kniha získala krásně čistý layout, vybral se výborný papír a kluci navíc vytvořili speciální otevřenou vazbu, která celek výborně dotvořila. K tomu všemu se pak navíc ještě připojil Alexey Klyuykov, ten pro celou knihu vytvořil ilustrace, a Johana Pošová zase nafotila portréty. Výsledkem je kuchařka Škoda nevařit, která se podle mě opravdu žádné jiné české kuchařce nepodobá."
8. Co by sis přál, aby se touto knihou změnilo?
"Mým jediným přáním je, aby mladé lidi začalo vaření víc bavit, aby si čas strávený v kuchyni užili, ale stále přitom měli na paměti, že když nebudou vařit každý den, svět se nezboří. Chci jim gastronomii představit trochu jinou formou, a když to bude právě moje kuchařka, která jim chuť k vaření trochu dodá, a zkusí si podle ní i něco připravit, bude to super!"
9. Jak jsi vybíral hudbu k jednotlivým receptům?
"Snažil jsem se o to, aby hudba k jednotlivým jídlům aspoň trochu ladila. Takže když jsem vybíral jednotlivé skladby, šlo mi o to, udržet je v podobném duchu, jako jsou dotyčná jídla. Například do kapitoly Na stres a kocovinu jsem vybíral spíše klidnější věci, které tak budou odpovídat rozpoložení, ve kterém se asi každý z nás bude nacházet. Do kapitoly Party na grilu jsem pro změnu zase volil spíše songy rychlejší, pohodové, které vytvoří dobrou kulisu pro grilování samotné, ale můžou pomoci rozjet i následnou party."
10. Hodně jsi cestoval. Na jaký zážitek spojený s gastronomií nezapomeneš?
"Zážitků spojených s jídlem mám spoustu, třeba si vzpomínám na den, kdy jsem v Kanadě pomáhal v jedné italské restauraci. Připravovali jsme 8chodové menu asi pro 800 hostů. Nejen že to bylo neuvěřitelné množství práce – hlavní chody jsme servírovali asi půl hodiny, ale také neuvěřitelné množství jídla. Jen příprava talířů s ovocem mi zabrala dobré 3 hodiny. Ono oloupat a nakrájet 50 ananasů, nějakých 150 pomerančů nebo třeba 500 jahod dá opravdu dost zabrat. Samozřejmě že jsem během celého dne taky ochutnával. A právě to se mi trochu vymstilo, jelikož onoho večera, když jsem v práci skončil, jsem si myslel, že je to můj konec. Tak „nažraně“ jsem se nikdy necítil, nemohl jsem se hýbat, skoro ani chodit. To byl fakt extrém, od té doby se s množstvím jídla dost hlídám. Moc rád také vzpomínám třeba na návštěvy kuchyní v restauracích Jamieho Olivera v Londýně. Ono to cestování je celkově docela dobrodružství a zážitků je spousta, akorát je trochu problém, když například jedete z Kanady do USA bez amerického víza, zpáteční cesta je pak docela adrenalin."
11. V jaké zemi je podle tebe vysoká úroveň gastronomie?
"Ze zemí, které jsem zatím mohl navštívit, určitě ve Španělsku, Anglii, Rakousku nebo třeba Kanadě. Na těchto místech si můžete zajít skoro kamkoliv a téměř vždy dostanete výborné, čerstvé jídlo, které chutná skvěle."
12. Českou gastronomii často kritizuješ. Co tě štve a co by se podle tebe mělo změnit, potažmo, co může každý z nás udělat proto, aby se něco změnilo?
"I když se zdejší gastronomická situace zlepšuje, není podle mě zdaleka ideální. Takový názor však sdílím s mnoha dalšími. Mrzí mě, že česká kuchyně je na mnoha místech tak znehodnocovaná, že lidé upustili od tradic, které k ní patřily, a práci si ulehčují, jak jen to jde. Většina lidí má pod českou kuchyní zaregistrovaná jen jídla, jako je svíčková nebo knedlo-vepřo-zelo, přitom však existuje celá kupa dalších pokrmů, které do naší kuchyně výborně zapadají, jsou lehké a chutnají skvěle. Podle mě se za českou kuchyni dá označit vše, co se u nás vypěstuje nebo vyroste a co kuchař s ohledem na daný produkt připraví. Štve mě, že si nevážíme možností, které nám Česká republika dává, že to nejlepší, co vyprodukujeme, prodáváme levně do zahraničí a sami si kupujeme daleko horší a dražší výrobky z ciziny. Myslím si, že každý by podle svých možností měl začít u sebe a pokusit se nějakým způsobem pomoci tuhle situaci změnit. Měli bychom se vrátit k základům a vařit poctivé jídlo s ohledem na danou sezonu, a když nebudeme s něčím spokojeni, měli bychom se ozvat, protože jedině hlasitá nespokojenost donutí restauratéry, supermarkety nebo třeba výrobce masa něco změnit!
13. Co tě kromě vaření baví?
"Ve volném čase se hodně zajímám o umění, hudbu, fotografii, architekturu a vše s tím spojené. Často chodím na výstavy, různé koncerty, rád fotím, zkouším tvořit různé vizualizace atd. Také mě baví cestování, a tak když mám možnost někam jet a čím to zaplatit, většinou neváhám. No a v neposlední řadě píšu různé články a recenze, ale jen na počítači, jelikož moje písmo je šílený."
14. Máš už nějaký námět na další knihu?
"Myslím si, že je zatím dost brzo přemýšlet o další knize, jelikož teprve v těchto dnech vychází vůbec ta první. Takže nevím, co od toho mám vlastně čekat. Příprava kuchařky pro mě byla novou zkušeností, která mi hodně dala, ale co bude následovat, to zatím netuším. Dost to také záleží na tom, jaká bude na knihu odezva."
15. K čemu bys přirovnal dobrou gastronomii?
"Jídlo je něco, bez čeho bychom tu nebyli. Pro mě je to součást kultury stejně tak jako třeba koncerty nebo výstavy. Myslím si, že je důležité přemýšlet nad tím, co jíme, stejně tak jako přemýšlíme nad tím, na jaký koncert půjdeme. "
16. Kdo tě při vaření ještě inspiruje?
"Všichni, kdo se své profesi věnují na 110 %, protože jen když do práce dáme ještě něco navíc, než co po nás chtějí, můžeme vyniknout!"
17. Máš nějaké oblíbené místo, kam chodíš jíst?
"Záleží na tom, co si chci dát a taky kolik na to mám peněz. Neříkám, že si za dobré jídlo nejsem ochotný připlatit, ale za řízek s kaší rozhodně 450 Kč dávat nebudu. Na dobrou českou kuchyni za velmi přijatelnou cenu si rád zajdu třeba do pražského Lokálu, výborně vaří i v Čestru. Příjemně a levně najíst se dá i v některém z bister Wine Food Marketu. V Praze existuje dnes už celá řada skvělých podniků, když si chci však dát něco u nás v Budějovicích, je to někdy docela problém, jelikož vím jen o pár místech, které za něco stojí. Jedním z nich je třeba restaurace Zvon, kde mají část lístku složenou jen z farmářských produktů, které pochází od drobných zemědělců ze vzdálenosti do 70 km od hotelu."
18. Píšeš recenze restaurací; jsi tvrdý kritik?
"Záleží na tom, jak jsem s hodnocenou restaurací spokojený. Snažím se ke všem podnikům přistupovat stejně a být co nejvíc objektivní. Když se mi něco nelíbí, ozvu se, protože to je jediný způsob, jak se může něco změnit. Musím si být však sám jistý tím, o čem mluvím, a dokázat si svůj názor obhájit před kýmkoliv. Nechovám se arogantně, ale když mě něco štve a vím, že mám pravdu, jednoznačně to personálu vysvětlím. Pokud jsou to profíci, něco by si z toho měli vzít, často se mi však stává, že je tomu spíše naopak. Spousta lidí mě má už teď plné zuby, ale popravdě je mi to zcela jedno, protože já kvůli nikomu svůj názor měnit nebudu a stále budu říkat to, co si myslím!"
19. Studuješ česko-španělské gymnázium. Co bys chtěl v životě dělat, kam dál směřují tvé kroky?
"Stále si nejsem jistý. Mám opravdu hodně aktivit, kterým se rád věnuju a v kterých věřím, že bych mohl uspět, ale pro co se nakonec rozhodnu, zatím nevím. Teď je jisté jen jedno, musím dodělat školu, a co bude dál, se uvidí. Rozhodně bych však chtěl gastronomii nějakou formou do své profese zapojit."
20. Zvou si tě přátelé na akce, abys jim uvařil?
"Dříve to tak časté nebylo, ale poslední dva roky se návrhů objevuje celkem dost. No a teď v souvislosti s vydáním kuchařky vím asi o 10 akcích, kde se chystám vařit, a to kniha ještě ani není venku."
21. Fotografie do knihy jsi nafotil ty sám. Nezačalo tě víc bavit focení nežli vaření?
"To asi ne. Mám rád obojí, ale přece jen je mojí dominantní stránkou stále vaření. Chtěl jsem, aby moje kuchařka byla co nejvíc osobitá, aby v obsahu byl co nejmenší zásah profesionálů, a lidem jsem tak své jídlo mohl prezentovat ještě osobněji, než je u kuchařek běžné."
22. Proč sis vybral pro svou první knihu právě nakladatelství Smart Press?
"Věděl jsem, že na tomto místě bude pracovat určitě dost chytrých lidí, jak sám název napovídá, a že se věnují hlavně kuchařkám, což bylo další velké plus. Také jsem znal některé z jejich již vydaných titulů, na kterých byla vidět dobře odvedená práce a profesionalita, kterou sám vyžaduju (což se mi s postupem času opravdu potvrdilo)."
