Zamyšlení nejen vánoční

Svátky lásky, klidu a lidské soudržnosti - Vánoce, nás přinutí i vzpomenout si na blízké, kteří již nejsou mezi námi a tak rádi bychom je s nimi slavili.

Dovolím so napsat nikoliv hrůzostrašný, ale opravdový, nevysvětlitelný příběh.

Před osmi lety mi zemřel zcela nečekaně - ze dne na den - bratr, bylo mu 40 let. Byli jsme z toho všichni zcela paralyzováni a zničeni, během vteřiny se mi převrátil život.

Nicméně, čas ubíhá, odbyl se pohřeb, zbyly vzpomínky a... věci po bratrovi.

Mimo jiné choval včely. Nikdo z rodiny se jich nechtěl ujmout, rodiče je nechtěli ani za nic, my s manželem bydlíme daleko, snad bych i jako ženská se byla obětovala, strýc mne načisto přesvědčil, no ale nešlo to.

Jednou bylo potřeba kolem včel něco dělat. Strýc měl přijít, je také včelař a chtěl si je odvézt. Ale marně jsme hledali kuklu a nějaké věci, které byly potřeba. Prohledali jsme místa, kde je měl bratr uloženy, nikde nic... Nikdo z nás je nebral, včeliček se svorně bojíme. Bylo to nepříjemné, strýc jel z veliké dálky.

Seděli jsme v kuchyni a přemýšleli, kam se mohly věci založit a jak se to stalo. Asi po hodině šla maminka do bratrovy dílny, kde jsme předtím byli. Všechny věci byly vyskládané na pracovním stole - přesně, jak to dělával bratr! Maminka začala křičet, všichni jsem se vyděsili, ale vysvětlení se nenašlo.

Předtím jsme všichni viděli, že stůl je prázdný a skříň, kde tyto nástroje měly být, taky. A najednou tohle... Mrazilo mne z toho dlouho, ale strach jsem už necítila.

Jen nad tím nepřemýšlím a cítím, že bratr je tu někde s námi, měl rodiče a ta místa moc rád a včelky taky... a neopustil je ani po smrti.

Určitě jsou věci mezi nebem a zemí...

Jen mne mrzí, že mně, která se s nadšením duchovnu věnuje odmala, vlastně jsem se tak založená už narodila, se za ta léta o bratrovi ani jednou nezdálo, neřkuli, že by mi "odtamtud", dal nějaké znamení.

On sice o těchto věcech nikdy nemluvil, ale jednou, když měl lehce upito, pronesl, že ví bezpečně, že již na světě byl...já tento pocit nemám, škoda...