Velikonoce jsou původně svátkem pohanským. Pohané slavili jarní rovnodennost a probuzení veškeré přírody po zimním odpočinku. Dnes jsou Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem připomínající zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Každý rok slavíme Velikonoce v jinou dobu, vždy v neděli po prvním jarním úplňku.
Ve většině domácností se dodržuje řada velikonočních zvyklostí, dříve se zejména na vesnicích udržovalo mnoho velikonočních zvyků. U nás je nejsilněji zakořeněná pouze pomlázka na Velikonoční pondělí. O Velikonocích se na stolech se objevují tradiční velikonoční pokrmy jako beránek, mazanec a různé velikonoční nádivky.
Tradiční velikonoční pokrmy
V období půstu, který začínal Popeleční středou a končil na Velký pátek, byla strava velmi skromná. Na Velký pátek se dokonce vůbec nevařilo. Výjimkou jsou takzvané ptáčky, jde o zvláštní druh kynutého pečiva. Kynuté těsto se vyválelo do pramínků, na jehož konci se udělal uzel. Kratší strana pramínku se zploštila do tvaru hlavičky, sem se vtlačila rozinka jako oko ptáčka. Delší strana se vytvarovala rýhováním nebo nastříháním, aby měla tvar ocásku. Ptáčci symbolizovali návrat stěhovavých ptáků z teplých krajin.
Z kvalitnějšího kynutého těsta se vyráběly jidáše. Těsto se tvarovalo do svinutých spirál nebo do spletených provázků. Jidáše symbolizují provaz, na kterém se oběsil Jidáš, když zradil Krista. Po upečení se jidáše pokapaly medem. Med měl chránit před hadím uštknutím nebo před včelím bodnutím. Občas se jidáše připravovaly jako ploché vdolky propíchané vidličkou.
Po uplynutí půstu se obvykle připravovaly lehké pokrmy z kůzlečího a jehněčího masa. K vaření polévek a k přípravě velikonočních nádivek se používaly jarní bylinky jako pampelišky, výhonky kopřiv, petrželky a pažitky. Velikonoční nádivka se upravovala a dodnes upravuje podle krajových rozmanitostí. Někde se připravuje z uzeného masa vepřového nebo telecího. V některých krajích se přidává kuřecí a králičí maso a vnitřnosti. K výrobě nádivky je také třeba vajec, kterými se nešetří. Nádivka je jarní pokrm, měla by tedy obsahovat něco zeleného například popenec, libeček nebo kopřivy. Nakonec se nádivka doplní houskou, mlékem a kořením. Velikonoční nádivka se podává k večeři na Bílou sobotu.
Z moučných jídel se pekl beránek, tato tradice přetrvává dodnes. V chudých rodinách nahrazoval beránek jehněčí maso. Už od středověku je beránek znám jako obřadní pokrm. V židovské tradici symbolizuje beránek Boží stádo, které je vedeno Hospodinem. Židé pojídají velikonočního beránka jako připomínku vyvedení židů z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista. Beránci jako posvátné pokrmy byly svěceny na nedělní Boží Hod velikonoční. Kromě beránka se pekl také velikonoční bochánek, tzv. mazanec ze sladkého kynutého těsta. Před pečením se na mazanci udělal ostrým předmětem kříž. Mazance se pekly také mimo Velikonoce. Do těsta se nepřidával cukr, nebyl ještě známý a byl drahý. Místo cukru se dávala sladká smetana nebo tvaroh. K přípravě mazance se využíval také hřebíček a šafrán. Kdysi se jako mazanec označoval koláč z krajíců suchého chleba, močený do vína a prokládaný makovou nebo mandlovou kaší.
Pro sRecepty.CZ napsala Kate
